Žižkovská noc, pomoc!

Relativita festivalového času: jedna fronta na malé pivo a velký rum může trvat déle než set Sheevy Yogy, i když vaše žena bojuje sebevíc. Je Žižkovská noc otesánek, nebo adekvátně připravený švédský stůl? Každý svého festivalu strůjcem, na možnosti nechat se přejet hezky popořadě třemi koncerty power violence, veršovánkami o klíči v zámku Schwarzprior a vlídnou tváří Zamilské, na té je něco opojného. Zažít město jinak, hudba si diktuje tón noci, bez ohledu na kamarády prskající do vaší tváře rum, který právě ukradli, bez ohledu na kamarády prskající na to, že jednou větou napíšete, že jejich koncert stál za hovno. Pivnice u Fandy stejná jako před lety, nejskvostnější v čase zapomenutý lokál v Úvalech u Prahy je duší taky na Žižkově. Ještěže už je sobota.

Krátké koncerty mají něco do sebe. Italové CRTVTR se v klubu Orion zdrželi sotva půl hodiny, ale o to intenzivněji ze sebe ždímali své postrockové riffy i vyhrocené emoce. Po zneklidňujícím intru s pískanou melodií I Could Be Her se probudila zběsilost: složité rytmy, těžké doby mimo obvyklý pattern, dvě basy zakusující se do měkkého patra, tři vokály na třech levelech zpěvu a řevu. Díky nevyvýšenému pódiu byli muzikanti tak blízko, že člověk mohl basákovi upravit i padající stojan na mikrofon. A to je poloha, která janovským borcům sedí.

fotogalerie z festivalu tady

Zvláštností Žižkovské noci jsou jakési festivaly uvnitř festivalu. Jeden takový probíhal v obývákovém prostoru Punctum pod taktovkou platformy Space Is Only Noise. V pátek nabídl například směs jazzu, post-rocku a experimentální elektroniky v podání čtveřice Fokumé, nebo čím dál tím víc redsnapperovský trip-hop slovenských Autumnist. Improvizovaná psychedelická nespoutanost versus tradičněji vystavěné skladby mísící elektronické základy s živou instrumentací. V paměti víc uvízlo to první, i když Slováci zase bodovali skvělými vizuály.

Divadlo Ponec se ukazuje být skvělým prostorem pro konání hudebních akcí, na škodu je jen mírně houpavá podlaha v sálu. Ta prošla pořádnou zátěžovou zkouškou během setu Space Love, kteří svůj synťáky protkaný hiphop postupně vybičovali až tranceovým hodnotám BPM. Klidnější koncert odehráli Himalayan Dalai Lama, kteří z houseového tvarosloví skládají hudbu, jež není primárně klubová. Svou vyklidněnou melancholií spíš připomíná například loňský albový debut britského producenta Youandewana. Klubová elektronika pro lidi, kteří nechodí do klubů? Proč ne!

Už je sobota? Mraky lidí na ulicích, vášně a vyhrocené půtky, pitky, další pitky, co na mě kurva šahá ta tvoje děvka? Ptám se Rusáka, který kouří před luxusním klubem, kde to vlastně jsem? Vůbec mě nebere na vědomí, přichází jeho kámoš, jdu pryč. Instrukce znějí jasně: vyjdeš po směru jízdy metra, nahoře bude správná zastávka. Je tam, jedu na Dobešku, Black Heart Procession a plný dům, krásné holky, moře známých, krásní lidi, zmrdi. Myslím na apačku a snažím se nedojmout sám nad sebou, protože to je přesný opak kapely, na které jsme se kdysi seznámili. I'll be alive - I'll squeeze through the light. Všude je tma, ale hlava mi svítí, jsem lampión, hořím. Zpátky na Žižkov, Praha je úžasné město, ale žít bych tu nechtěl. Divadlo Ponec, pohádky je začátek. Už je sobota!