Blackosh: black metal a warpaint jsou nekonečným zdrojem humoru

Blackosh. Muzikant, který začínal v Root a který založil kapely Crux a Entrails a stále aktivní Cales, kolem sebe další přicmrndávače nepotřebuje. Potřebuje jen nápady a tvoří zásadně s flaškou po boku, tudíž nepřekvapí, že jeho sólovka, která právě vyšla na kazetě u německého labelu, se jmenuje Kurvy, Chlast a Black Metal. Srandista? Nemám rád "guest bands", říká mimojiné...

Po dvouch splitech s Master’s Hammer ti vychází debutové album u německých Iron Bonehead Productions. Jak dlouho jsi na něm pracoval?
Zhruba dva roky, ale jsou tam i vykopávky z dávných časů. Obvykle napíšu základní kostru nebo jenom chaoticky nahrávám riffy a pak se k tomu vracím. Nahrávám sice v různých studiových provizoriích, ovšem nikdy ne vsedě a v obýváku. Zpěvy s kytarama zásadně vestoje a na všechno musím chlastat, jinak mě to nebaví. Nejsem ten typ seriózního umělce, kterej si nasadí brejle, usedne, dá nohu přes nohu a hraje něco furt dokola, dokud to není strojově bezchybný.

Proč název Kurvy, Chlast a Black Metal? Autobiografická záležitost? Koncepční nahrávka?
Název nepovažuju za nic originálního. Taková pitomá parodie na sex, drogy a rock’n’roll, která ze mně na základě ulítlýho textovýho obsahu alba samovolně vypadla a dál jsem se tím nezabýval. Nedá se mluvit o nějakých inspiracích od jiných kapel, kromě těch klasických, na kterých jsem vyrůstal a od té doby je možná už ani neslyšel. Všechno napsal život a já si z toho jen udělal srandu. Album není koncepční, ale tak nějak do sebe všechno pěkně zapadá. České, ale taky anglické překlady textů budou v bookletu.

Humor a zábava jsou slova jen zřídkakdy spojené s metalem a možná že téměř populárně odmítaná v black metalu, s výjimkou několika osobností jako Fenriz z Darkthrone nebo František Štorm z Master´s Hammer. Zdá se, že sdílíte stejný postoj?
Jestli někomu přijde humorný, co dělám, tak je to fajn, ale nejsem si jistý, jestli jsem něco z toho dělal s úmyslem být humorný. Darkthrone a Masters Hammer jsou příkladem, jak z těch věcí nezblbnout a neunudit se k smrti. Proč si hrát na něco, co nejsme? Přece se tím chceme bavit a ne nasírat, což nemusí hned znamenat, že jsme nějak vyměkli, blbost. Přiblblejch upírů, čarodějů a pomatlanejch bubáků je dost, tím jsme si prošli už před dvaceti a více roky. Nepotřebuju se fotit s počmáraným xichtem, je to nepraktický a pozérský. Vím, většina blackmetalových kapel dbá na image a atmosféru, ale s hudbou je to kolikrát o dost horší, a místo překvapení přichází prachsprostá šeď. Vždyť je to taky přece sranda, jenom někteří jedinci s absencí sebereflexe nic nechápou a jsou zaseknutí v pozérské křeči. Na sociálních sítích a vlastně všude vidím pravej opak, který dokazuje, že black metal a warpaint jsou nekonečným zdrojem humoru a zábavy, takže nevím, co tady řešíme.

Kultovní debut Root nazvaný Zjevení z roku 1990 vyšel letos znovu na vinylu u švédských I Hate Records. Jaké jsou tvoje vzpomínky na nahrávání a jak důležité bylo tohle album ve tvém životě a kariéře?
Furt něco vychází, znovu a znovu, a už dávno před tím jsme u I Hate Records vydali po letech taky Crux. Se Zjevením jsem se poprvé dostal do profesionálního studia a pak nějaký ty kolotoče koncertování atd. O žádné kariéře nic nevím. Nejsem asi ten správnej kariéristickej typ, nic z toho není pro mně až tak důležité. Jo, kdyby mi to slavný Zjevení vydělalo na barák a zajistilo pohodlný život, troufal bych si tvrdit, že je pro mně naprosto životně zásadní. (smích) Mnohem důležitější pro mě je, že pořád dělám něco nového. Na nostalgické povzdechy si moc nepotrpím.

Vidíš rozdíl mezi black/deathmetalovou scénou osmé a deváté dekády a tou dnešní?
Tyhle věci neřeším. Byla tu první vlna a pak přišly další a další. Death metal je dávno mrtvej žánr, kterej ustrnul na jednom bodě už snad na počátku devadesátých let, takže tam žádnej rozdíl není, ale s pověstí je na tom mnohem líp než black metal a já mám rád jeho zvuk. Když to shrneme, internet je plnej hovadin, ale i vynikajících věcí, a všichni se v tom ztrácíme. Podstatný je, že extrémní hudba žije a putuje dál a chlapci mají až na pár výjimek kvalitní vzory. Však ono se to vždycky nějak vytříbí.

Pověz něco o Crux a Entrails, o dalších dvou tvých neexistujících kapelách. Jak se dnes díváš na materiál, který jste tenkrát nahráli a který byl v průběhu let několikrát znovu vydán? Co deska Cales Return from the Other Side a coververze Bathory z roku 2012? Máš novou hudbu pro Cales, případně datum jejího vydání?
Crux byla vedlejší banda členů Root, v té době jsme to dost prožívali a šli do toho s divokým zápalem. Pak jsem se dostal ke švédskému black metalu, Marduk a tak. (Ten norskej mě moc nebavil, kromě pozdějších Darkthrone, Mayhem a Emperor, který jsem taky slyšel jenom když to někdo pouštěl v klubech atp.) Chtěli jsme dát dohromady něco extrémního, spojit blastbeatové rytmy se starou thrash a deathmetalovou klasikou, a tak vznikl Entrails. Provozovali jsme randál různě po klubovkách, provlhnutých zkušebnách a hrozně nás to bavilo. Pak se Marthus přestěhoval do Anglie, kde začal hrát s Mantasem z Venom, tak jsme přestali. Return from the Other Side bylo poslední album Cales, které jsem udělal a pak projekt uložil k ledu, poněvadž došly důvody v tom pokračovat. Bathory, to byl jenom takovej soukromej cover, kterej mě kapela Sorts donutila vydat s nima na splitku. Skladba, pro kterou jsem nahrál základy těsně potom, co zesnul Quorthon.

Muzikanti, kteří tě nejvíce ovlivnili?
Na tohle už si úplně nevzpomínám a nepovažuju to za podstatný. Klasika, co melou všichni pořád dokola, profláknutý nudný jména. Nechám se klidně ovlivnit novou mladou a nadšeneckou krví. Nejsem zastydlej na nějakých rock’n’rollových ani jiných dinosaurech. Buď mě něco osloví, nebo ne.

Jak důležitá je pro tebe úroveň technických dovedností a praxe? Který nástroj ovládáš nejlépe?
Jsem především kytarista a trochu zpěvák. Nepotřebuju mít všechno bravurně dokonalý, o tom black metal není a nikdy jsem to tak nedělal, i když bych mohl. Pár věcí, co se týče bicích, klidně programuju a s oblibou používám samply různých bubeníků, jejichž jména ani neznám. Mohl bych si někoho domluvit, ať posílá svoje výsledky po internetu, jak se to běžně dělá, ale to mě nebaví. Buď pracuju sám, s čímž si vystačím, nebo na tom děláme kolektivně jako kapela a ne jako ňákej guest band. Technická zdatnost a praxe jsou výhodou. Všechno jde rychleji a nehrozí takový selhání, když máš rezervy. Lechtání strun a virblu místo silové hry. Celkově špatná hra na cokoliv a hlavně na bicí se na nahrávce a jakýmkoliv hraní vždycky zásadně projeví. Nad tím vším ovšem vítězí, když je autor originální, umí vykouzlit něco zvláštního a učarovat atmosférou. Naučit se dobře hrát a nadřít to, je s nějakou danou zručností celkem jednoduchý. K čemu je nám ale xtá perfektně zahraná kopie Pantery a kdovíčeho.

Album Kurvy, Chlast a Black Metal bude na LP a CD k dispozici až v listopadu, teď vyšlo na klasické audiokazetě s bonusovými skladbami, je to tak?
Na kazetě se prakticky nic novýho jako bonusový materiál nenachází, kromě syrových demáčů ze splitek s Master´s Hammer. Skutečně nová, i když taky původem stará skladba, kterou nabubnoval Honza Kapák, bude poprvý publikovaná až na digipacku, kterej nevyjde v listopadu spolu s vinylem, ale někdy později, jelikož ty skladby ještě předělávám. Tudíž na kazetě jsou ke slyšení odlišné verze bez masteringu, stejně tak na vinylu a na CD budou zas jiné verze, s nepatrnými změnami ve zvuku a v aranžích.

Jak ses dostal k Iron Bonehead Productions?
Sledoval jsem nějakou dobu jejich činnost, nesmírně mně imponovala. Nemyslím vyloženě hudební produkcí, ale tím, jak skvěle to dělají, a krásou toho všeho zboží. Hned jsem věděl, že tenhle geniální label je ideální pro realizaci titulu Blackosh, na čemž jsme se v zápětí shodli i s šéfem značky, s Patrickem Kremerem.

Bude živé hraní?
One man playback? Ne. Nemám rád guest bands a taky s udržením nějaké party pohromadě už proběhlo pár špatných zkušeností. Vidím spoustu jiných jiných způsobů, jak lépe trávit čas, než někde na zkušebnách dělat nábory muzikantů ve chvíli, kdy někdo přijde s tím, že z kapely odchází.

Co bude po realizaci debutové desky?
Stále stejný, když ze mě něco vyleze a bude z toho materiál na album, tak ho vyplivnu. Pár věcí už mám načrtnutejch, ale zatím k tomu nemůžu říct nic konkrétního. Z beden se tady na mně valí chaotickej proud extrémního a náladotvornýho riffování a v sejfu mám pár rozepsaných textových témat s absurdně mysticky neuchopitelným obsahem. Český texty teda pokaždý z valné většiny dodělávám nebo rovnou vymýšlím z fleku na hubu, během zpívání. Opiju se a pak už to jde samo. Nejsem poét, kterej by chodil se sešitkem v kapse. Všechno dělám pod vlivem chlastu a nikdy mě nebavil seriózní profesionální přístup, kdy musí být všechno poctivě naplánovaný, s dodržováním stanovených termínů, se zákazem alkoholu a tak dále. Proto se tím neživím a nikdy jsem se nechtěl spolejhat na příjmy ze setrvačnýho hraní a dopustit, aby se z toho stala rutina.