Desky roku 2016 podle Full Moonu: 5. místo

Žebříčky, žebříčky, žebříčky. Ano, jsme asi úplně poslední, ale je nám to jedno, a kdy vlastně skončil starý rok? Žebříčkům bude věnován celý tento týden, a podrobnějším rozborům ještě další, ode dneška začneme představovat pět domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a dalších přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše, v pátek pak s celkovým vítězem oznámíme kompletní pořadí.

Domácí

5. Kovadlina – Životy těch druhých (Damage Done) 54 bodů
Kam jste se, kurva, poděli? Kde jsou ty zástupy snobských fracků s vymazleným outfitem dvakrát dražším než kompletní aparát? Vypnete někdy ten YouTube a přestanete masturbovat, když venku dennodenně probíhají unisex swingers bez groupies a fetu? Kolikrát nám ještě musí prdel rozsekat na hadry ta „legendou a mluvčím HC scény“ tažená banda kámošů bez ambicí, než se odlepíte od dotykáčů a sáhnete si pro změnu do svědomí? (Waghiss, Full Moon #62-3, červen 2016)

Po Hanbě nám ani nestačilo být smutno, kovový lomoz Kovadliny zasáhl na ta správná místa a byl slyšet celý rok. Album Životy těch druhých formou neobyčejně chytavých hc/punkových songů nemilosrdně rozbírá všechno kolem, nejspíš jsme si to zasloužili. Co na to Banán? „Občas mě napadá, že kdybysme „záchraně světa“ věnovali alespoň polovinu času a péče, kterou věnujeme aranžování svých životů na internetu, žádné problémy by nemohly existovat. Ale ono bylo vždycky jednodušší jako něco vypadat, než tím opravdu být.“

Zahraniční

5. Savages – Adore Life (Matador) 25 bodů
Album Adore Life vyšlo sice už v lednu, ale Savages ho dokázali v paměti všech udržet až do výročních anket. Divoká čtveřice bodovala nejen jím, ale také svými famózními koncerty, děvčata (spolu s PJ Harvey) ovládly nejen Pohodu, ale třeba i Primavera Sound v Barceloně. Druhé album a celý rok 2016 pro ně znamenal velmi exponovaný moment, není divu, že se Jenny Beth a její kolegyně rozhodly pro krátké vydechnutí. Ale s užíváním života jistě jen tak nepřestanou, už teď se těšíme s čím přijdou příště.

Jestli dneska vzpomínáme na časy rock'n'rollu logem Metallicy ve výloze H&M, případně na poprsí Justina Biebera, tak to bude právě na koncertu londýnské čtveřice, kde můžou generace od Y dál zažít to, o čem už se ani filmy netočí. Protože kdo dneska ještě věří v rock'n'roll!? Don't let the fuckers get you down! Ani hovno, dostaly nás na kolena všechny. Z jakéhokoliv úhlu pohledu perfektní vystoupení, o pořádném moshpitu nemluvě. Těla lítala a Jehnny Beth skákala. A po setu Dukea Garwooda se prý při pokecu vedle stage i usmála. Tak přece jen? Věřím všemu a zbožňuju život. Alespoň na chvíli. Postpunk a sexy jsou slova dobrá leda tak na tagy a rozbory sexismu v hudební žurnalistice, tady si přijdou na své foťáky a náhradní trika. Jdeme do bulváru – Savages, královny rocku! (David Čajčík, Full Moon #68, prosinec 2016)