apx | Články / Sloupky/Blogy | 04.11.2014
S blížícím se koncem roku stoupá počet favorizovaných tzv. nejlepších desek. Anebo se jen pořádně soustředím? Po prvním poslechu novinky Deana Blunta jsem nevěřila, že to není fejk: po loňském lo-fi albu Redeemer jsem čekala tanečnější věc, tvrdší, víc na drogách, viz např. pokračování Frosta. Na drogách Blunt asi je, ale Black Metal (pozor, vtip) s hostující zpěvačkou Joanne Robertson ulítává úplně opačným směrem. Geniální otvírák Lush (se skvělou linkou "stay out of it"), Heavy, Punk, X, singl 50 Cent, techno v Country, třináctiminutový epos Forever nebo závěrečná, bladerunnerovská Grade - hodinová deska, totální masakr. Rozhodně nejsem die-hard fanoušek {sólo Blunta, kapely Hype Williams ani experimentů s Ingou Copeland mimo projekt} ale musím smeknout. // Dean Blunt živě v neděli 7. prosince v rámci PAF v Olomouci, neprošvihněte, můžete-li. // Speciál s Hype Williams také v rámci session Moonshine na R1 od úterní půlnoci 4. listopadu. Tracklisty k nahlédnutí, podcast na mixcloudu.
Od přelomové Broken Hymns, Limbs and Skin uběhlo šest let, a aktuální, čtvrtá řadovka Out of Hands We Go zastihla brooklynské O'Death na novém labelu Northern Spy. Jejich gothic country music je tentokrát víc gypsy, zpomalená a rozlítaná, v dobrém. Banjo jim hraje jako bohům. Mnohem větší hardcore jsou Those Poor Bastards na novince Vicious Losers, aneb jak by zněl Tom Waits, kdyby umřel, zhnil a pak se probral s tím, že to byla jenom rýma. Jinak ale parádní country (zejména doporučuju epický zavírák Today I Saw My Funeral).
Jmenovalo se to "Sklepáci" a bylo to tajemství. Jeden nebo dva tracky zněly, jako by je zpíval Vašek Havelka - barytonem. "Poznalas to?" - "Ne." - "No to je Vašek Havelka!" - "Kecy." Ten tzv. baryton byl fakt Vašek Havelka a beaty dělal Martin Tvrdý a.k.a. Bonus a.k.a. náš Bourek. "Tys nepoznala ani Žiletky?" - "Nedělej si ze mě srandu." Finální verze se jmenuje U nás v garáži, nahráli ho Tvrdý/Havelka, je to poctivě super a já jim to žeru, všechno. I to, co neznám, Žiletky a Zuby nehty, které nesnáším, taky. Filmu Listopad, kterému slouží garáž jako OST a premiéruje oficiálně 11. listopadu, se upřímně bojím, ale vždycky to můžu brát jenom jako soundtrack k listopadu.
Proč chodit na koncerty Swans do Lucerny, když si můžu zajet do Drážďan, none? Bez komentáře. Zážitek zhruba poloviční, než přísahali očití svědkové pražského vymítání, a taky polovic lidí, dvoutřetinová délka (což mi nevadilo, protože intra Swans jsou, kromě prvního, nekonečná nuda) a v polovině technický kolaps a Girovo "I'm terribly sorry but we need to fix this" rozdělilo večer na dvě neduživé, nehotové části. You do the math... Ano, bylo to nahlas, ano, bylo to přes čáru, ano, Pharmakon byla napůl směšná a napůl děsivá, ano, byli to přece jen Swans. Nemohla jsem se zbavit myšlenek, že vypadají jako skupina trestanců (Westberg!) a chovanců psychiatrické léčebny (Hahn!) na společném workshopu.
KomiksFEST! (hlavní den 2. listopadu v MeetFactory) byl letos skromnější, ale objevila jsem tam, v rozloženém katalogu SelfMadeHero, resp. jejich tuzemského distributora, komiks The Nao of Brown, který - trpělivě, leč nepříliš aktivně - sháním od jeho vydání před dvěma lety. Brutálně krásný hardcover mě stál... 619 korun. Sice teď nemám na chleba, ne že bych ho jedla, přesto nelituju jediného halíře. Glyn Dillon, od kterého jsem doteď neznala nic, po první stránce dokonale zabil: už jsem dlouho neviděla tak fantastickou krasbu (vodovkama). Tedy viděla, když jsem četla recenze a ukázky. Ale ošahat si to na luxusním matu a... TA ČERVENÁ!!! Pokud máte rádi tzv. alternativní komiksy, tohle je highlight posledních let.
Jinak poslouchám Johna Congletona. Na soundcloud pověsil dema dvou písniček (pravděpodobně je podepíše kapelou The Nighty Nite), Temporary Custodian a Until the Horror Goes. Nemůžu to dostat z hlavy, i když už by se slušelo přijít s automatickým generátorem Congletonových textů. Ale jen houšť.
This is what its like... We will not be saved
We went looking for the sublime we find only the inane
This is what we are... We will not be changed
You can look for unseen order your gonna find that chaos reigns
We will not be saved (just let go)
Preaching the Blues (and all that jazz) #3
Dean Blunt - Black Metal (Rough Trade, 2014) / 90%
O'Death - Out of Hands We Go (Northern Spy, 2014) / 75%
Those Poor Bastards - Vicious Losers (Tribulation, 2014) / 70%
Tvrdý/Havelka - U nás v garáži (Polí5 + Indies Happy Trails, 2014) / 80%
Swans 29.10.2014 Beatpol, Drážďany / 60%
Glyn Dillon - The Nao of Brown (SelfMadeHero, 2012) / 95%
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.