Zuza Kolouchová | Články / Reporty | 08.05.2017
Už když jsem na Belárii vystupovala z tramvaje a zamířila s malou skupinkou černě oblečených lidí s podobně nadšeným výrazem v očích směr Mayapur pokojíček, věděla jsem, že večer bude minimálně zajímavý. Nenápadnou brankou, cestičkou nasvícenou jemným světlem, mezi ploty, za kterými nic nežije, kolem lampy reagující na nedaleké beaty, a jste před Pokojíčkem, ze kterého se už linou povědomé zvuky Sifonovy produkce.
Na místě bývalé skládky, hned za zašlou slávou Chirany, na scéně, která je prozatím proslavená především techno koncerty a večírky, už kraloval Ondřej Anděra aka Sifon aka ten úžasnej z WWW. Černobílá pruhovaná projekce ozařovala tváře několika desítek lidí, kteří si přišli prvního muže elektronické alternativní scény poslechnout, jak hraje svůj sólový projekt. Z počátku to byla příjemná party hudba s několika vtipnými disco trylky, která významně nezaujala. Postupně se ale beaty lámaly a Sifon přitvrzoval, takže závěrem jste přestali vnímat okolí, uzavření do bubliny blaženého nevědomí.
Po takovém rozjezdu pak bohužel duo theclosing svým zajímavým, ale poklidným ambientem zastavilo to, co nastartoval Sifon, a hodně lidí vyhnalo na dvorek před Pokojíček.
fotogalerie z koncertu právě tady
Už se vám stalo, že od první sekundy víte, že je to to pravé? Láska na první pohled se tomu, myslím, říká, kdy se na chvíli odkysličí mozek, přestanete dýchat a po těle je husina. A pak celým tělem projede náraz, srdce zas naskočí a žene se dopředu novou, zatím neznámou energií. Nekompromisní temný hip hop v kombinaci s mnohovrstevnatými sonickými experimenty nedával šanci zastavit se, přemýšlet. MC Dälek aka Will Brooks klame tělem. Před koncertem lehce nabručený, nehybný, s očima upřenýma na zem, po prvních tónech a s mikrofonem v ruce vůdce, který posílá do publika jednu noisovou vlnu za druhou a vyvolává šílenství v kotli.
Nebyla jsem sama, kdo odcházel a pořád nechápal, co se to právě stalo. Vymotala jsem se zpět do modřanského světa, kde obyčejní smrtelníci nevěděli o ničem. Ten pocit výjimečnosti by měl zažít každý.
Dälek (us), theclosing (at), Sifon – Siphon live
6. 5. 2017, Mayapur pokojíček, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.