Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Jak si představují vlastní hudbu, co na to rodinná historie a zázemí v dalších hudebních stylech? The Breath
Síla Peaches je především v pár větách, kterými dokáže předat své postoje a hodnoty.
Dumama balansuje na rozhraní hudobných prístupov – žiaden neťaží zo svojej inakosti. Jednotlivé vrstvy oplývajú vlastným charakterom a nakoniec spoločne upadajú do ambientných útlmov, ktoré nechávajú v hlave doznieť rytmickú hypnózu.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Mark Clifford a Sarah Peackock, ktorí v súčasnosti stoja za projektom Seefeel, prinášajú po nedávnom reštarte nový album s názvom Sol.Hz, ktorý sa vracia k snovej estetike shoegaze asimilovanej do elektronickej hudby.
Putna jde jako průvodce mimo proud a je proti němu osoba nanejvýš vhodná, dostatečně erudovaná i břitce sarkastická, přičemž čtenáře stále dokáže zahrnout tipy na místa, která by správný „antiturista” v Římě neměl vynechat.
Remdik vždycky působili trochu jako kapela, která zároveň buduje i paroduje vlastní mytologii. Straight edge skinheadi ze Žiliny, „netradiční rodina“, parta nepokrevních bratrů pohybujících se na legálních i méně legálních frontách, oi! a hardcore přetavený do směsi pouliční agresivity, humoru, provokace a až podivně upřímného moralismu.
V rozhovoru s Marjari mluvíme o jejím albu Setting This Place on Fire, tvorbě i životních rolích. Nová deska přináší vrstvený indiepop plný proměn, atmosféry a osobních zpovědí s podporou nové kapely.
Za poslední rok toho stihla neuvěřitelně hodně a zejména angažmá v kočovném cirkusu Damona Albarna jménem Africa Express jí naprosto změnilo život.
Třetí album jako inscenovaný rapový koncert o čarodějnických procesech. Vychytralé texty s nejen literárními přesahy a pichlavými narážkami rapují dvě kamarádky do beatů ovlivněných jazzem i metalem. Na desce Ssscream vypráví Hihihahaholky příběh o patriarchální společnosti i radikalismu.
Na přelomu července a srpna proběhne v Lubné u Poličky devátý ročník festivalu experimentální elektronické hudby a audio-vizuálního umění.
Představte si hypnotický, absurdní, snový film od Davida Lynche, který vám po jeho zhlédnutí dává absolutní smysl a přesně víte, proč se věci odehrály přesně tak, jak jsou.
Jak zní hudební mapa Babau? Italské duo vybralo skladby, které pomáhají pochopit jejich originální vesmír.
S hudbou Horse Lords jsem se seznámil teprve nedávno, což nijak nebránilo tomu, abychom se na začátku jara spojili na lince Brno-Berlín s Maxem Eilbacherem a Andrew Bernsteinem.
Osobní highlights, nezapomenutelné koncerty i momenty, které letos utvářely atmosféru Trenčína.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
Oslavy vrcholí, dojímání střídají exploze energie. Netřeba se ale ubavit k smrti, naopak naskýtají se příležitosti zastavit a třeba i přehodnocovat. Pohoda vždycky nabízela vše z toho, a ještě trochu víc.
Už sedmým rokem připravuje tým Pikola pro náš magazín speciální Full Moon Coffee, což stojí za zmínku samo o sobě, zároveň je třeba poznamenat, že na kavárenském nebo chcete-li gastronomickém nebi Česka hvězda šumperské kavárny a pražírny svítí už dlouhé roky z pořádné výšky, jasně a setrvale. S Jiřím Gieslem se na začátku našeho povídání vracíme do roku 2014, kdy se toho stalo mnohem víc.
„Chtěl jsem složit hudbu, kterou bych mohl od začátku do konce poslouchat, když večer vyrazím ven,“ vypichují jedno z jeho prohlášení promomateriály k festivalu Pop Messe, na němž v létě vystoupí.
Obloha nado mnou sa krok za krokom zaťahuje a pľúca sa len ťažko plnia vlhkým vzduchom. Myslím na Katarziino oslovenie z hlasovej správy: „Ahoj, drahá.“ Ako by sme sa poznali roky. Tento zvláštne komfortný pocit ma neopúšťa.
Poslední den svádí k rekapitulaci, soukromému udílení cen a mudrování nad podstatou filmového diváctví.
Areál praská ve švech. Vedle všudypřítomné hudby se od rána rozjíždí i debaty, vědecké přednášky a divadla. Neztratit se ve změti všech programových položek může dát zabrat. Jednodušší je nechat se jimi konejšivě nést.
The Cure to zvládli. Na main stagi jsou doma dekády, zahrát po dojáku trnavského grófa ale stejně nebylo jen tak. „Wednesday break my heart,“ vskutku. Hned v několika směrech.
Výměna oldschoolových fanoušků The Cure za tradiční pohoďáckou směsici návštěvnictva. Příjemně vláčné rozbíhání festivalového provozu. Triumfálnímu návratu Damona Albarna na trenčínské letiště nahrávalo po celý den i počasí pod mrakem, které jako by chtělo konečně odměnit organizátory za extrémy předešlých ročníků. Kde ale najít nejlepší kávu?
„Jsem překvapená, že to vlastně vůbec nebylo blbý,“ zaslechl jsem jednu starší paní glosovat svou diváckou zkušenost při odchodu z malého sálu. Přestože jsem v daný moment cítil opačný sentiment, došlo mi, kolik překvapení a nečekaných filmových zážitků (ať už pozitivních, nebo těch vyloženě otravných) každý ročník festivalu přinese.
