3na3: Pecka

V úžasné kulise části zbořeného hradu Pecka se o posledním červnovém víkendu bude konat už 16. ročník benefičního festivalu hudby a divadla. Honza Murdych, jeden z organizátorů, se rozpovídal nejen o něm, ale i o dalších věcech.

Jak si představuješ ideální festival? Místo, čas, kapely, jídlo a pití, publikum, merch?

Ideální? Neskromně, ale s velkou pokorou musím říct, že místo máme fakt skvělý. Hrad, sídlo renesančního všeuměla Kryštofa Haranta, tak akorát malý, aby z festivalu nemohla být megaakce. Ty výhledy do okolí, to ranní svítání… Čas je relativní, tady jde spíš o počasí, aby nás prostě nespláchnul nekončící otravnej déšť. Kapely si vybíráme podle vlastního vkusu a chutí, takže taky ideál. Jídlo? Jsou lidi, kteří tvrdí, že na Pecku jezdí hlavně kvůli našemu vegeguláši. A ač je to dobrá lichotka, tak festival dělají lidi. Na atmosféru a na lidi, na ty my máme fakt štěstí. Za ty roky, co festival pořádáme, se tu vytvořila skvělá parta, na podiu, pod ním, v zázemí, a všechno to tak dohromady krásně zapadá. Dokonalá Pecka rozhodně není, ale doufám, že ani nikdy nebude, vždyť právě v nedokonalosti je krása.

Jak vypadá příprava Pecky? Kolik vás je, kdy začínáte s prvními pracemi, jaký největší problém jste řešili?

Ona je to práce skoro nepřetržitá. Občas mi přijde, že rok nemůže mít dvanáct měsíců, vždyť sotva jeden ročník skončí, už aby se začal plánovat ten další. S těmi zkušenostmi, co jsme za těch patnáct let organizování Pecky posbírali, je to ale o poznání jednodušší než na začátku. To hlavní – program dalšího ročníku – dáváme do kupy vždycky začátkem nového roku, nápady na vylepšení a další připomínky se ale dají zpracovávat prakticky pořád. V posledních letech jsem na to plánování v podstatě dva – já a Michal Kos. K tomu se samozřejmě během roku a na samotný festival přidává spousta přátel, kteří obstarají všechno důležité, grafiku, stavbu podia, obsluhu ve stáncích, holky, ženy, přítelkyně navaří a napečou. Všem patří velký dík. Vlastně je to i po letech taková punková nadšenecká a dobrovolná dřina. A největší problém? Všechny ty organizační (časový skluz, někdo na poslední chvíli nepřijede), technický (nejde elektrika na hradě, neteče voda, kde jsou světla), to se vždycky nějak vyřeší. Ale najít hned v neděli nebo v pondělí po festivalu morál na to si říct, že se do toho všeho pustíme za rok znova, se chvilku může zdát jako problém neřešitelný… Ale nakonec se do toho stejně znova a rádi pustíme.

Hlavní body festivalu?

Pivo. Což je nadsázka, ale taky jedna z věcí, na kterou se těším fakt hodně. V půlce května jsme totiž navařili první velkou várku peckovskýho piva, který bude mít svoji snad zdařilou premiéru právě na festivale. Pak jsou to úsměvy všech těch, kteří si s náma Pecku přijedou užít. Pro ty úsměvy a radost to děláme. Vypichovat z programu je těžký: Voilá!, Please the Trees, flamenco DS3F, místní peckovský sbor, filmy, nakládanej hermelín… nic z toho by ale nefungovalo bez tý přátelský atmosféry, která na hradě všechny spojí, na tu se těším úplně nejvíc.

Reflektujete coby festival nějak současnost, co se týká politických, společenských nebo ekologických problémů?

Politika? Rozhodně ne. Jsme festival nepolitický. Kdo by si chtěl kazit kulturní a společenský zážitek politikou? Na to není čas a hlavně ani chuť. A ekologie? To zas rozhodně jo. Na jednom z prvních ročníků festivalu mi při uklízení neskutečný hromady kelímků tehdejší kastelán hradu řekl, že jsme vlastně hrozný prasata, když dokážeme vyprodukovat takový množství bordelu, a od tý doby se snažíme třídit, používat biologicky odbouratelný nádobí, letos poprvý máme vratný kelímky… s nápisem Život je Pecka! A tak snad peckou bude i ta letošní Pecka. Všem bych nám to přál.