3na3: Vývrtka

Vývrtka je multižánrový festival současné progresivní hudby zaměřený na fúzi elektronické hudby, jazzu a metalu. Jeho třetí ročník proběhne na konci června a pár slov nám k němu řekl Matěj Kubíček, jinak také dramaturg v pražském kulturním centru Klubovna v Praze.

Jak si představuješ ideální festival? Místo, čas, kapely, jídlo a pití, publikum, merch? Už jsi potkal nějaký, který se tomu blížil?

Z festivalů, které jsem poznal jako návštěvník, je mi nejbližší Povaleč, což je bytostně nekomerční akce, které se tvůrčím způsobem účastní obrovské množství lidí a je to na každém kroku vidět. Z malých festivalů bych pak vyzdvihl PsyHigh, který měl úžasnou atmosféru a obrovského DIY ducha, škoda že byl záměrně omezený na čtyři ročníky a už nebude. Vždycky jsem měl rád Trutnov, kam jsem jezdil od patnácti každý rok, ale všechna ta undergroundová máničkovská soudržnost se pak začala překrucovat, z části slavných postav undergroundu se stali pivní mainstreamoví hateři a celé to skončilo velmi rozpačitě. Trutnov je pro mě důkaz toho, že kde je kouzelné místo a skvělí lidi, nezáleží moc na line upu. Oproti tomu mám rád Brutal Assault, kde je situace zase opačná – cihlový kotel plný bahna, návštěvníci příjemnější i méně příjemní, ale každoročně tak nabouchaný line up, že není co řešit.

Čas, jídlo a merch jsou podružný věci, na dobrým festivalu bych ty tři dny zvládl jíst langoše s hlínou a alkohol beztak nepiju. Pokud bych měl najít jedno slovo pro příjemnou akci, tak je to vzdušnost. Příjemní lidi bez nervozity na straně pořadatelů, účinkujících i návštěvníků, line up preferující kvalitu před kvantitou, rezerva v kapacitě areálu.

Jak vypadá příprava Vývrtky? Kolik vás je, kdy začínáte s prvními pracemi?

Centrální tým čítá čtyři lidi, ale dohromady to může být kolem třiceti spolupracovníků. Festival řešíme v podstatě celý rok, už teď musíme například zabookovat areál pro ročník 2019. Nejvíc práce je ale přibližně poslední měsíc a pak samozřejmě týden kolem festivalu, to moc nespíme a nejíme, ale jsou to skvělý chvíle, intenzivní a neopakovatelný. Probuzením z počáteční naivity pro nás byl fakt, že není tak složité objednat techniku, zabookovat kapely a celé to nějak zprodukovat, ale nejtěžší je propagace, obzvlášť s našimi omezenými prostředky. Ale po prvních dvou letech už jsme si vybudovali celkem oddanou základnu příznivců a těšíme se, až se nám podaří areál vyprodat. Akce v tu chvíli zůstane pořád komorní, ale budeme moct ještě zdvojnásobit sumu určenou na honoráře, která už je i nyní dost velká. Za rok přivezeme Panzerballett, pak Animals as Leaders a nakonec Gojiru!

Hlavní body festivalu?

Těžko vybírat, všechno je tam krásný. Na první pohled jasnou devízou je samotný areál v přírodě, plný stromů, obklopený lesem a s ním těsně sousedící koupaliště, které je během festivalu k nezaplacení. V kapacitě areálu je stále dostatečná rezerva, takže se nebudete nikde mačkat ani stát fronty. Máme kamenné záchody, sprchy a možnost pronájmu chatek. A pak je tu samozřejmě line up. Cílem je poskládat program tak, aby měl každý účinkující dost času na přestavbu i vystoupení, nechceme zahltit lidi nervózními půlhodinovými vystoupeními jak na běžícím páse. Počet účinkujících u nás paradoxně rok od roku klesá, i když rozpočet na kapely celkem prudce roste. Letos jsou největším úlovkem Izraelci Tatran, což je jazzové trio dnes již světového formátu (což je znát i na jejich technických požadavcích, se kterými bojujeme snad víc než se všemi ostatními kapelami dohromady), a na místo činu se po legendárním koncertě na prvním ročníku vracejí WWW Neurobeat. Ze zahraničních vod přivítáme ještě Slovince Kontradikshn a izraelského DJe a performera Shtubyho, kterým děláme před Vývrtkou ještě společné české turné. Kromě toho jsme sklidili to nejlepší z české alternativně-progresivní scény – První Hoře, kteří se svou novou deskou sbírají jednu cenu za druhou, Bert and Friends, jejichž ujeté klipy se šíří virální lavinou, existenciální diskotéka dua Mutanti hledaj východisko a další. Jak vidíš, tak se nejedná o úplně hospodské kapely, od čehož se odvíjí i skladba publika. Nikdy jsme nezažili žádný větší konflikt, všechno probíhá ve velmi přátelské atmosféře a to je snad nejdůležitější.

Reflektujete coby festival nějak současnost, co se týká politických, společenských nebo ekologických problémů?

Osobně samozřejmě máme nějaká svá přesvědčení, ale ta nepatří do programu festivalu. Dokud nám nikdo nebude zakazovat dělat to, co děláme, nemáme ani my potřebu se proti někomu vymezovat. Samozřejmě že nějakým způsobem liberální přístup ke světu je podprahově přítomen v tom, jaké bookujeme kapely, na jaké cílíme publikum, jaké tam zveme kamarády a s jakými médii spolupracujeme, ale nechceme festival používat jako hlásnou troubu svých politických přesvědčení. Co se ochrany životního prostředí týká, ona je každá podobná akce bohužel menší ekologická katastrofa, například donutit lidi na festivalu třídit odpad je takřka nemožné. Příští rok bychom chtěli mít vratné kelímky, ale pro malou akci, jako jsme my, je to oproti klasickým jednorázovým o dost nákladnější. Vývrtka dělá lidem dobře na duši skrze svůj program a atmosféru, tak snad aspoň tímhle způsobem trochu přispíváme ke kultivaci a rozjasnění společenské situace.