Beseda u Bigbítu, 6.-7.8.2021, Tasov

Dramaturgie, která nepotřebuje velká světová jména. Silné lidství, milá crew, kamarádi a neuvěřitelná muzika, postupně se linoucí ze všech koutů topolového hájku. Kapely se vzájemně podporují, pozorně si naslouchají. Publikum je vnímavé, nastává splynutí veškerých živočišných druhů. Lidé, děti, psi, mraky, hory, les. Výhledy na scenérie se zapadajícím sluncem, božský klid k tomu, virvály a bengery. To je Beseda. Ač nepřijeli Black Country New Road, na které jsem se těšila moc, zklamání se nedostavilo. Vjemů a vzpomínek natolik, že je zatím neumím ani vstřebat, ani popsat.

Syrové brněnské trio Sinks živelně ovládli šapitó. Kapela Překvapení večera nebyla nová kapela se skvělým jménem, ale velmi silný set Midi Lidí. Taneční kreace, šťastné tváře, pocit, že svět je v pořádku. Pak přehrocený set Mutantů, a to tak moc, až jim nešlo věřit. Brodka profesionální, s grácií, temná, kovbojská, bez banja. A s DJ Myslivcem se tančilo až do rána.

Pomalejší dopoledne, ryzí stříbrnoskalický Člověk krve na velkém pódiu. Nejdřív se tam jemně ztrácel a byl maličký, postupně rozkvetl a publikum zaplnilo hlediště. Severní nástupiště: oheň, kytárky, banjo, tdntdn, tdntdn, jedeme. Z krajin a čundrů na další výlety a do daleka. Matka. Rapové těleso, které vysílá vzkaz i o polském držiteli Darwinovy ceny Krzysztofu Azninském, který si v polovině 90. let uřízl hlavu motorovou pilou, když s přáteli pobíhali nazí po zahradě, mlátili se zmrzlými tuříny a trumfovali se, kdo přijde s nejdrsnějším nápadem. Pogo. Získali si dav svou oprsklostí. Uherskohradišťští Carya jemně, libě, příjemně. Pak překvapení Trilobeat z vnímavého publika a jejich klavírní kompozice, příčná flétna. Fúze jazzu plyne a nechává nás se propadat do emocí (ne)všedních dní. Tíživá, agresivní a skvělá Post-hudba.

Suverénní a křehká Katarína Máliková - skandinávský synthpop se slovenským folklorem, lehká klavírní linka, texty o efemérních romantických vztazích, dětských vzpomínkách. Jemnost schovaná do intergalaktického trika. Zrní. Zrní. Jo, Zrní. Jsou stálí a máme je rádi. A tenhle koncert? Kouzelný. Zpíváme, tancujem, zvedá se vítr. S Igorem Pelechem pomalu odlétá pódium. Nebeský klid?

Vítr nás odnesl za Katarzií. Vrcholné blaho. Set, kterému nešlo vytknout vůbec nic. Křehký, srovnaný. Žádná nadbytečná slova, jen čistá Katarzia, která se nehanbí a je silná, třepetající se světélka, Jonatan a tance Kristíny Tukan. Nic víc, nic míň. Ještě, že fonendoskop neodhalí psychosomatickou príčinu.