Den architektury Buďánka, Praha, 1.10.2022

Osmý Den architektury na Buďánkách. Jako vždycky. A navrch s velmi milou návštěvou samotnýho Mirka Pavla. Když už nevíš, napiš v noci před Dnem architektury pohádku. Pohádka byla, první odstavce i tu pro čtení. Posluchači se dojímali. Slzy po tvářích stékaly. Procházka byla. Ema Brabcová (půlKhoiba) kouzlila svým hlasem i krabičkama. Zas to bylo krásný. Nenecháme vyhrát sedmihlavou saň, boje nevzdáme.

Byla jednou jedna Buďánka a jejich osud byl zapeklitý víc než jakákoli matematická rovnice. Vznikala organicky, živelně. Prostě malá vesnice, která v 19. století ještě nebyla ve městě, ale na skále u potoka, kde se okolo pásly krávy, kozy a ovce. Lidé tu pěstovali brambory, obilí, pracovali v blízkých fabričkách na cihly anebo v lomu. Buďánka v té době velmi žila a večer se nejen jejich obyvatelé setkávali v Hostinci u Trunečků.

To tak šel Pepík z hospody, potkal okno a pár cihel, tak si kousek domečku přistavěl. Jindy uzmul kachlů pár, tak byl nový kousek koupelny. Byla potřeba další místnost, protože domeček už byl pro rodinu moc malý? I to mělo své řešení. Do Hostince u Trunečků se přistěhovala tchyně a s ní přibyla nová místnost. Proto má bývalá hospoda dva štíty. A malebná dvířka vedoucí skrz roh? Přeci nám tchyně nebude chodit přes domov, bude mít svůj nezávislý vchod. A tohle jsou Buďánka v kostce a nebo spíš v takové mutující amébě, jejíž tvar se měnil každou chvilku...