Povaleč (je festival), 4.-6.8.2023, Valeč

Intenzivní krásno emotivních výstupů bez konce a začátku v kulisách barokní extáze. Osvícený protančenýma nocma v dešti i bez. Dny, kdy nachodíš a natančíš přes třicet kiláků, ani nevíš jak. A kdy spíš? To taky nevíš. Možná nikdy, protože na to není ve shonu všech událostí, nutných dodělávek či zaizolování elektřiny nebo nefungující pípy čas. A taky někdy chceš potkat kamarády, ale ty poktáváš, i když nechceš, všude jsou. Nejdřív si to postavíš, pak prožiješ, následně zbouráš.

Má to smysl, lidi řikaj. Je to prej skvělý, lidi řikaj. Je to prej jiný než ostatní festivaly, lidi řikaj. A my? Vzdorovali vodě, větru, ohně naštěstí nebyly. Ač ani ne tři hodiny před začátkem se většina stanů a šapitó vznášela v povětří. Po postcovidových letech poprvé loni znovu bez plotů, změny v teamu, pochybnosti, stoupající náklady, fyzická i psychická nálož… i tak obrovská snaha o udržení přátelskosti, příznivých cen, lidskosti.

Začali jsme s Monikou Načevou a Michalem Pavlíčkem a albem mýho dětství Udržuj svou ledničku plnou či Načevou z roku 1996. Další den vzplálo nebe a po tom ohni přišel silný déšť, po kterém s Řekou připlula Lenka Dusilová s Aid Kidem. Immortal Onion roztančili valečský svět. Velkým překvapením byli „malí kluci“ Fumar mata. Nezklamali Něco něco. Člověk krve byl. Program pro mnohé nečitelný, ve výsledku však šťastný a radostný. Hrálo kapel mnoho, divadel taky i buskerů, šapitó měl Skautský institut nebo Deziluze.

Skvělej workshop háčkování a pletení měla Elpida a KnedloZeloWear tiskli sítotisky na trika i mikiny. Nesmím zapomenout na tradiční AZ kvíz, který se letos nesl v duchu country. Dětský šapitó stálo a bylo plný programů. Promítli jsme i několik skvělejch filmů, vypíchnout chci Je nalezena tím, koho hledá, dokument o Anně Kareninové. Merch jsme měli a už nemáme. Povaleč stále zpracováváme, snažíme se dospat, necháváme doznít. A zas to byla láska.