Hugo Race Fatalists v Jazz Docku

Australský hudebník Hugo Race vystupuje v Praze často a rád, naposledy se zde objevil se znovuobnovenou kapelou True Spirit vloni na podzim, o rok dříve s Dirtmusic, předtím se Sepiatone... Jeho téměř neustálé koncertování má hodně společného také s tím, že někdejší spolupracovník Nicka Cavea a člen jeho Bad Seeds jednoduše neumí odpočívat. V době, kdy byli True Spirit u ledu, natočil hned několik alb se členy italské skupiny Sacri Cuori, kteří letos oslnili na festivalu Colours of Ostrava. Race se Sacri Cuori si společně říkají Fatalists - toto spojení vneslo do Australanovy tvorby svěžího ducha, zcela nové impulsy a velkou dávku vnitřní energie, což jistě rádi dosvědčí návštěvníci dvou předchozích, a to vyprodaných koncertů v pražském Jazz Docku. Právě tam se Hugo Race Fatalists v pátek 4. listopadu vracejí, aby zde představili nové společné album 24 Hours to Nowhere. Čeká nás eklektický mix bluesového písničkářství s hlasitými ozvěnami melodií ze spaghetti westernů a vůní Jaderského moře.

Hugo Race už dávno platí za legendu nezávislé světové hudební scény. Tento australský všudybud do branže vstoupil doma v Melbourne už v patnácti letech (1978) svou vlastní skupinou Dum Dum Fit později přetransformovanou na Plays with Marionettes, kde si jej – již jako osmnáctiletého – coby kytaristu vyhlédl samotný Nick Cave, který tehdy po rozpadu The Birthday Party hledal spoluhráče do nové kapely – Nick Cave: Man or Myth?, již záhy přejmenoval na The Bad Seeds. S nimi Hugo Race nahrál pověstný debut From Her To Eternity (1984), přičemž je také spoluautorem titulního tracku, a hrál i na několika pozdějších Caveových nahrávkách. Nicméně už po prvním turné s Bad Seeds po západní Evropě a USA se ještě v roce 1984 Hugo Race a Edward Clayton-Jones (někdejší spoluhráč v Plays with Marionettes a koncertně tehdy rovněž v Bad Seeds) vracejí do Melbourne a zakládají novou blues-rockovou skupinu.

The Wreckery ovšem nemají dlouhého, natož úspěšného trvání a Hugo Race se krátce uplatňuje spíše ve filmovém průmyslu (1986–1989 scénáristicky spolupracuje s režisérem s Johnem Hillcoatem či si coby talentovaný herec střihne menší i větší a dokonce hlavní role v několika dodnes pozoruhodných snímcích). Neznamenalo to však, že by nějak chtěl opustit vody hudební. Naopak paralelně už v roce 1986 představuje publiku svou novou skupinu a hned po dvou letech vychází album Rue Morgue Blues (1988), takto první pod hlavičkou Hugo Race & The True Spirit.

Po téměř čtvrtstoletí aktivní činnosti a tuctu nahraných desek si True Spirit od roku 2010 ovšem vybírali oddechový čas a právě tehdy Hugo Race spolu se členy italských Sacri Cuori založil The Fatalists, se nimiž vydal v krátkém časovém úseku dvě úspěšná alba. Italská stopa australského hudebníka je vůbec hodně hluboká. Dlouhá léta zde žil, kromě Fatalists zde působil také ve skupině Sepiatone se zpěvačkou Martou Collicou, které jsme v Jazz Docku mohli vidět na jaře 2014. Spolupráce se Sacri Cuori jej podle jeho vlastních slov ohromně naplňuje, právě proto prý v žádném případě o Fatalists neuvažoval jako o nějakém dočasném projektu a o přerušení této spolupráce tak nemůže být ani řeči, přestože se True Spirit v loňském roce vrátili k aktivní činnosti. Nové album 24 Hours to Nowhere je toho nejlepším důkazem – vyrovnaná silná kolekce spojuje tradiční bluesové kořeny Raceovy tvorby s velkolepým zvukem, který je skupině kolem Antonia Gramentieriho vlastní. V mnoha směrech jde o jejich nejvýraznější společnou práci.

Antonio Gramentieri a jeho Sacri Cuori sklidili letos velký ohlas na festivalu Colours of Ostrava. Tato italská skupina během několika málo let spolupracovala s takovými hvězdami současné americany jako jsou Howe Gelb (Giant Sand), Mark Eitzel (American Music Club) nebo Dan Stuart (Green on Red). Věhlasní mistři typicky amerického žánru se jezdí na Apeninský poloostrov učit – pravděpodobně nejlepší americana současnosti se totiž hraje právě tam, což Sacri Cuori předvádějí zejména na svých vlastních albech. Zkuste například skvělou kolekci Delone z loňského roku, skupina momentálně pracuje na jeho pokračování. Kdyby Ennio Morricone někdy potřeboval rockovou kapelu, nemůže zvolit nikoho lepšího než právě Sacri Cuori. A aby toho nebylo málo, Antonio Gramentieri mezitím o měsíc dříve (11. října) komorně doprovodí dalšího velikána – amerického trubadúra Terryho Lee Halea na jeho koncertě v pražském divadelním café Potrvá. A tak to bude s Hugo Race Fatalists 4. listopadu v Jazz Docku během čtyř měsíců už potřetí, co se Antonio předvede českému publiku – pokaždé jinak a pokaždé zajímavě.