Jazzfest jako Brno

Místo koruny nosí tento jazzový monarcha neodmyslitelnou čepici, ale na jeho přirozeném majestátu to nic neubírá. V úterý 8. března se v Bobycentru díky patnáctému ročníku brněnského Jazzfestu ujme Gregory Porter opět hudbymilovné vlády pod Špilberkem, aby své věrné oslovil svým sametově hřejivým barytonem. Jako obvykle nenechá nikoho na pochybách, jak široká je škála výrazů, pocitů a emocí, jimiž vládne. Jazz, soul, gospel i R&B, to vše obsahuje kultivovaná kolekce standardů i vlastních kompozic, jejichž texty dokáží reflektovat historii i sociální realitu dneška, vzpomínky na vlastní dětství i milostná témata, inspirovaná upřímnou láskou k manželce.

„Gregory Porter je jedna z vůdčích osobností současného jazzového světa, a v oblasti mužského vokálu asi dnes nemá konkurenta. Svou mimořádnou schopností oslovit široký okruh posluchačů, překračovat přežitá stylová klišé a zejména vroucností a emocionalitou svého projevu si získal brněnské publikum již předloni. Jsme moc rádi, že jej letos na jaře můžeme opět uvítat.” říká ředitel JazzFestu Vilém Spilka. Dodejme, že Porterovu pozici jasné hvězdy na jazzovém nebi potvrzují i tři nominace na Grammy, z nichž tu poslední za album Liquid Spirit proměnil v zisk zlatého gramofónku.

Mimořádné zážitky slibuje i další program brněnského JazzFestu. Vedle již proběhnuvšího koncertu Wyntona Marsalise a Jazz at Lincoln Center Orchestra v první řadě jmenujme legendárního saxofonistu Wayne Shortera, který vystoupí se svým kvartetem v Bobycentru 13. dubna. Dále se mohou návštěvníci těšit na unikátní mix jazzu, hiphopu a R’n’B v podání kultovní postavy současné černé hudby Roberta Glaspera, legendárního polského trumpetistu Tomasze Stańka s jeho americkými spoluhráči či živelného izraelského klavíristu Yarona Hermana, který vystoupí v kongeniálním duu s bubeníkem Zivem Ravitzem.

Pozoruhodné budou jistě i koncerty kvarteta bubeníka Jochena Rueckerta s fenomenálním Markem Turnerem na postu tenorsaxofonisty, nové kapely španělského kytaristy Alberta Vily s výtečným venezuelským pianistou Luisem Perdomem nebo mezinárodní trio Roberta Balzara s italským klarinetistou Gabrielem Mirabassim. Samozřejmou součástí bohatého programu JazzFestu je elitní sestava českých kapel a interpretů, od mezinárodně uznávaného a capella vokálního ansámblu Skety či Ondřeje Rumla po Organic Quartet Ondřeje Pivce, jenž se představí na dvojkoncertě s vynikající multižánrovou sestavou Malina – Liška – Nejtek. Padesátku na JazzFestu oslaví s triem Emila Viklického, kapelou Winterfisch a obnovenou legendou devadesátých let, kapelou The Four, jeden z nevyhledávanějších současných kontrabasistů Petr Dvorský.

Gregory Porter je americký jazzový zpěvák považovaný za největší zjevení posledních let a možného nástupce Nat King Coleho. Porter nabízí přesně to, co byste od jazzového zpěváka, skladatele, herce a básníka očekávali, a navrch se vám přitom dostane ještě příznačného a těžko definovatelného „čehosi navíc“. Jeho image stojí na záhadné čepici, kterou nikdy nesundává a zůstává tak zahalena tajemstvím. Doma je v newyorském jazzklubu, brooklynském kostelu nebo vyšperkované koncertní síni ve světové metropoli, všude zaujme svým neuvěřitelným hebkým barytonovým hlasem, vygradovanou směsí autorských kompozic a pečlivě zvolených standardů z jazzu, soulu, gospelu a R&B. Za dvě první alba – Water a Be Good – získal nominace na Grammy a za třetí album Liquid Spirit si už z udílení cen Grammy odnesl ocenění.

Jeden z nejvlivnějších saxofonistů a skladatelů moderní hudby Wayne Shorter oslaví v letošním roce již třiaosmdesáté narozeniny. V době, kdy jeho muzikantští vrstevníci sbírají ocenění za celoživotní přínos hudbě a další čestné tituly, Shorter nesundává nohu z plynu a tvoří možná nejintenzivnější hudbu své dlouhé, plodné a úspěšné kariéry. Od svého vstupu na scénu v 50. letech minulého století je Shorter označován za průkopníka, jeho kariérní trajektorii kopíruje neutuchající hledání a nepolevující tah na branku. Shorter šéfuje stálé a nadpozemsky sehrané sestavě s pianistou Danilem Perezem, basistou Johnem Patituccim, a bubeníkem Brianem Bladem. Řada kritiků a posluchačů považuje Shorterovo kvarteto za nejlepší jazzové kombo na planetě Zemi. Celé generace hudebníků a fanoušků Shortera vnímají jako pokorného mistra, který vytvořil nadčasový hudební slovník.

Robert Glasper je ukázkovým příkladem eklektického hudebníka, z jehož znalosti tradice vyrůstá nový a jedinečný styl. V jeho hře najdeme kromě jiného prvky gospelu a hip-hopu, inspirace Bradem Mehldauem i Herbie Hancockem. Hned jeho debutové album Mood už napovědělo mnohé a následující Canvas a In My Element jen potvrdily Glasperovu jedinečnost a muzikálnost. Nejnovější desky už naplno otevírají dveře do prostoru mimo žánry a vpouští do Glasperovy hudby vlivy jeho souputníků ze světa hip-hopu a R´n´B. Stejně dobře, jak si hudebně rozumí se špičkovými jazzmany Roy Hargrovem či Kenny Garrettem, komunikuje přirozeně i s hip-hopery a hvězdami R´n´B. Tvorba pianisty, skladatele a producenta Roberta Glaspera je zřejmě budoucností jazzu. Je příležitostí k otevření žánru novým vlivům a hlavně novým posluchačským okruhům, především z řad mladších.

Stańko debutoval ke konci padesátých let v Krakově a záhy byl označen za průkopníka freejazzové trumpety v Evropě. V šedesátých letech se stal členem a brzy i oporou kvinteta Krzysztofa Komedy. Na počátku další dekády, se zařadil do popředí freejazzové scény a pravidelně vystupoval na významných evropských festivalech. Stańkův ECM debut, Balladyna, se stal legendou na obou březích Atlantického oceánu. Stańkův návrat na vrchol přišel v další dekádě, kdy byl jeho Quartet veleben jako tehdejší nejlepší evropská jazzová kapela. Album Litania se stalo Stańkovým prvním globálním bestsellerem. Následnými nahrávkami pro ECM Soul of Things a Suspended Night i úspěšně oslovil americký trh. Stańko pod svým jménem vydal již 37 alb, je také autorem hudby k mnoha filmům a divadelním produkcím. Od roku 2008 žije na newyorském Manhattanu.

Yaron Herman se rozhodl začít s hudbou poměrně pozdě, ale už na prahu dvacítky byl schopen absolvovat první vystoupení v nejprestižnějších koncertních sálech v Izraeli. Na cestě ze studií v USA zpět do Izraele se zastavil v Paříži, zahrál si s několika hudebníky na jam session a hned druhý den dostal nahrávací smlouvu. Od té doby si v Paříži buduje neotřesitelnou aureolu kreativního pianisty na hraně geniality. V září 2008 získal Yaron cenu za nejlepší nový instrumentalista roku na festivalu Victoires du Jazz. Posun k progresivnímu labelu ACT v právě probíhající dekádě lemovala ceněná alba Follow the White Rabbit a Alter Ego s výtečným saxofonistou Emile Parisienem, jež zachytila Yaronovu tvůrčí fázi mísení izraelských vlivů s jazzem i pop music. Jeho rostoucí popularita mezi posluchači potvrzuje jeho výjimečný status i schopnost reflektovat moderní hudební inspirace.