Komorní festival Magick Musick slaví

Desátý ročník komorního festivalu Magick Musick je ve znamení deseti nonkonformních kapel. Začne se 16. června odpoledne a skončí před půlnocí. Doprovodný program se ladí.

Asmodeus letos oslaví na scéně plných třicet let a jedno z nemnoha vystoupení k tomuto výročí proběhne právě při příležitosti 10. ročníku Magick Musick. Festival je úzce svázán ze stejnojmenným vydavatelstvím, podobně jako tato klatovská legenda thrash metalu či progresivního rocku, která svá dvě poslední alba vydala právě u Magick Disk Musick. Aktuální album nese název Oko Horovo a koncert bude poprvé věnován jak jemu, tak průřezu starších skladeb.

Dáša Fon Fľaša je punkový nomád s akustickou kytarou, jehož lze v posledních letech potkat na jihozápadě Čech častěji, než spolužáka ze základky, který bydlí za rohem. Dáša ve své tvorbě zaznamenané na několika vinylech různých rozměrů používá metafory jen zřídka – nebojí se pojmenovat život a všechna jeho úskalí jasně a napřímo. Na Boudě vystoupí večer naproti ohni nebo přímo u ohně, každopádně však s ohněm v srdci.

Drutty je experimentální black metal z Kopřivnice. S patřičným nadhledem umíchejte nejtemnější epické prvky Bathory s filmem Vražda Ing. Čerta a do vesmíru se rozletí soundtrack k nesvázanému projevu a vůbec originální recyklace prastarého černého žánru kořeněného ambientem, elektro-noise vrzáním či odérem industriálu. Připravte se na nezřízený projev svobody, a sice na prahu noci přímo za slují, jež Boudou nazývá se.

Lahar jsme v životě festivalu zažili ve všech regulérních sestavách, není možné tedy vynechat tu aktuální. Jihočeská brigáda thrash metalu většinu koncertů zavírá, na Boudě to letos bude naopak – kultovní domeček se mocně otřese v základech hned zkraje odpoledne, kdy to uvnitř stiskne a zdrtí pět démonů a všem včas příchozím znovu dokáže, zač je agresivního metalu loket. Vstup ve společenském oděvu (rozuměj dobový džísce z přelomu 80. a 90. let) nevyhnutelný.

Masáž hrála vloni uvnitř, tenkrát si jen tak odjela ze studia, kde právě nahrávala materiál na split LP s Massolou. Letos zahraje venku, společně právě s Massolou na jednom a tom samém pódiu ve stejný čas, kdy společný vinyl pokřtí. Plán je zkrátka takový, že obě kapely stanou na pódiu naráz a střelba skladeb bude provedena hrubě na střídačku. Split LP uvede jednoduše split performance. Avantgarda, nový underground.

Massola, ostravský úder pomocí dvojhmatu saxofonu a bicí soupravy bude v době Boudy čerstvě zpátky z vysněného japonského turné a my dáváme ruku do ohně za zdejší publikum, že jej přijme s láskyplně nastavenou tváří, podobně jak je Země vycházejícího slunce nakloněna hlučným experimentům oscilujícím třeba právě mezi jazzem a grindem; tedy performance na hranici lidského postřehu. Památný koncert se odehraje venku a Massola bude na prknech, co na Boudě znamenají promenádu, křtít společně s výše uvedenou Masáží. To zní neotřele, že?

Mäkkelä nám vnuknul myšlenku na celkově čtyři stage. Vevnitř. Klasicky za Boudou. Dole u ohně. A konečně před vchodem do Boudy. Není to málo? Nemyslíme si. Máme rádi potulné písničkáře a nebude nic krásnějšího, když jeden z nich festival otevře přímo před vchodem do svatostánku. Finsko-německý sólo performer zazpívá a zahraje na kytaru songy, které v minulosti vyšly na několika 7" EP a velké vinylové desce. Ostré hrany, indie pop, alternative folk, melancholie, prostě přijď včas, pokecej si finsky a nic ti nebude cizí.

Sheeva Yoga sama sebe kdysi titulovala žánrem plesnivý hardcore, rozuměj v pozitivním slova smyslu power violence ruku v ruce s ideálem "udělej to sám", protože nejlepší koncerty jsou ty v obýváku. Takhle ostravská kapela v minulosti nejednou hrála na jihu Čech, ale jihozápad bude mít v červnu absolutní premiéru. Připravte se na řešeto sypající ultra grinding – hardcorové tracky, aneb fastcore k červnový Boudě patří jako podložka k józe – pokud ji zapomenete s sebou, budete cvičit rovnou na trávě.

Thalidomide jsou esencí hardcore-punku, tak jak jej pamětník častuje rokem 1981. 25 let na scéně vzdávají hold prazákladním kapelám žánru, jako byli Black Flag, Dead Kennedys, SS Decontrol či Minor Threat. Jejich texty mají kromě poselství hloubku, argumenty a nebojí se jít na samou dřeň, což mj. dokládá obal jejich zatím posledního vinylu z roku 2016, na kterém se příslovečně zhoupli dva rádoby zasloužilí politici tuzemské pseudo scény.

The Tower stejně jako my nikam neženou, respektive nikam nespěchá jejich mistrovsky vybalancované tempo žánru, který rozhodně nezaniká. Tradiční doom metal v podání téhle srdcem bijící kapely se majestátně tyčí až k nebi, podobně jako věže starobylých katedrál na mohutných kamenných základech. Tohle bude živá metalová očista, zpověď jedince sobě samému, nirvána na kopci a táhlé tvrdé tóny plující nad vrcholky lesů a krájející Šumavu daleko za obzorem...