Longital na novém albu bilancují a plní si svůj sen

Důležitou etapu působení na hudební scéně svou novou deskou uzavřou bratislavští Longital. Zkušení hudebníci a světoběžníci Shina a Daniel Salontay se na ní vrátili k akustickému zvuku. Album A to je všetko? zaranžovali společně s bubeníkem a klavíristou Mariánem Slávkou, který se do kapely vrátil po dlouhých třinácti letech. Vydání desky je plánováno na 14. května.

Nové album Longital je výsledkem posledních tří let, během kterých hudebníci hledali novou tvář. "Někdy začátkem roku 2012 jsme odložili počítač a Dano si koupil akustickou kytaru. Začali jsme zkoušet hrát písničky, které byly aktuální jen tak s kytarou, basou a dvěma hlasy," říká Shina. O rok později už Longital putovali po Ukrajině a ještě ve dvojici s akustickým programem odehráli na dvacet koncertů. Skladby v této podobě jim začaly růst pod rukama a neměli problém s nimi obstát ani na velkých pódiích. A následně se k Longital vrátil bubeník a klavírista Marián Slávka, který s kapelou ještě pod názvem Dlhé diely nahrál album Tu. Ještě předtím ale Longital stihli odehrát několik koncertů i s Milanem Caisem z Tata Bojs a právě s ním si otestovat tento další směr své tvorby.

Na albu A to je všetko? se takto posílení Longital vrací ke skladbám z longitalské trilogie Výprava (2006), Gloria (2008) a Teraz (2010) a debutové desky September (2001). "Chtěli jsme naživo zachytit písničky, které s námi urazily kus cesty. Zároveň jsme ale tušili, že je nedokážeme nahrát na koncertě, protože při něm jsou emoce příliš velké. Řekli jsme si tedy, že je natočíme ve studiu, ale stejně jako na koncertě," vysvětluje Shina.

Ideálním kandidátem na nahrávání byl Ondřej Ježek, který ve studiu Jámor nepoužívá režii, ale sedí s kapelou v nahrávací místnosti. "Splnil jsem si sen. Vybrali jsme písničky, které s námi žijí už hodně let. Vrcholí tak jedno dobrodružné období a představujeme hudbu, která nás jím provedla a prošla výraznými změnami na koncertech," říká Salontay. "Skladby, které byly původně vytvořené laboratorním způsobem, jsou na novém albu nahrané naživo, naráz a bez editování, včetně zpěvů. Převážná většina současných alb je zvukově přeprodukovaná a vycizelovaná forma převládá nad obsahem. Vize našeho nového alba byla pravdivost po všech stránkách – od textů až po hudební a zvukové provedení. Bez aditiv a konzervantů. Naším cílem bylo zachytit v hudbě život," dodává.

Přestože s živým přístupem k nahrávání se pojí zvukové kompromisy, výsledkem je živelná energie skladeb. Na té má důležitý podíl i staronový člen kapely, konzervatorista Marián Slávka, který se po odchodu z Longital proslavil v první lize slovenského popu (IMT Smile, Richard Müller a další). "Spolupráce s Longital mě vrátila k mé původní energii, která byla velmi naturální," říká hudebník, který aktuálně účinkuje také v jazzové kapele Talent Transport.

Marián Slávka se do kapely původně přidal pouze na speciální koncert v září 2014 pro showcase festival Waves Bratislava, kterého se účastnil také legendární první manažer skupiny Pink Floyd Peter Jenner. "Byli jsme velmi překvapení, že stál po koncertě jako první pod podiem. Vzal si celou naši longitalskou trilogii a rozloučil se se slovy, že takto má znít hudba ze střední Evropy, neangloamericky, temperamentně a uvěřitelně. Velké povzbuzení, vydařený koncert, lidský i hudební souzvuk s Mariánem i možnost naložit trio do auta, to vše znamenalo začátek nové éry kapely," vzpomíná na jeden z klíčových okamžiků Salontay.

Longital se tak po letech experimentování s moderními elektronickými technologiemi, od minidisku až po zázračný touchscreen Lemur Jazz Mutant, jeho možnosti objevovali ve stejném období jako Björk nebo Nine Inch Nails, vrací k plně akustickému zvuku. *"Dlouho jsme přemýšleli nad názvem alba. A pak mi blesklo hlavou, že každý moment i každá píseň má být prožitá tak, aby mohla být poslední. A to je všetko?, závěrečná píseň z předešlého alba Teraz, má pro mě osobně velmi zvláštní význam. Je o pocitu, když něco neodvratně končí. Je to mimo dosah naší vůle a zároveň vzniká jakýsi pocit prostoru, beztíže, jako zárodek něčeho, co ještě není ani tušené. Název alba vnímám spíš jako otázku než konstatování, proto ten otazník. A těšení se na to, co přichází, ať už to bude cokoli," uzavírá Salontay.