Malcuth & Facutum: Jít tou těžší cestou

Před dvěma lety mi kamarád poslal atmosférický track Oathbreaker, na české poměry s nezvykle vysokou kvalitou zvuku. Autory byli Malcuth & Facutum, vlastními jmény Jiří Nižník a Filip Šťastný, dva DJs a producenti explorativního bassu, v současnosti usazení v Praze. Zprvu projektu neměli studio, proto jezdili na intenzivní produkční výlety, kde přes víkend v pronajatých prostorách tvořili. Hned první track Restless jim vydal Culprate na bristolském labelu Open Outlets. Následovalo EP Pentiment, které před dvěma lety vyšlo na českém Sinful Maze, který je známý pro drum’n‘bassovou estetiku a diverzitu. Mezitím hráli na multižánrových festivalech po Česku a na edicích Darkshire. Na konci minulého roku jim vyšlo album Alter, a to na americkém labelu Vale, s mezinárodními hosty i ohlasy. Rozhovor jsme vedli o přístupu k produkci, filmových soundtracích i vzpomínkách na dětství.

recenze na desku Alter zde

Vzpomete si na hudební zážitky z dětství, které ovlivnily váš vkus?
JIŘÍ: Pamatuji tátovy kazety z devadesátek, záznamy kapel nahrané z rádií. Vyrůstal jsem na fúzi rocku a hiphopu. K elektronice mě dostali Chemical Brothers, konkrétně jejich první album Exit Planet Dust, pak Prodigy, Pendulum a soundtrack k Matrixu – ten mi ukázal, že tahle hudba a estetika existuje.

FILIP: Otec měl vypálená cédéčka různých žánrů od Abby až po Metallicu. Nejvíc mě formoval strýc, který měl elektronické mixy, Taneční ligu, přes něj jsem se dostal k hiphopu a dál. Dost u mě rezonovala deska Herehear od Joshe Winka.

Jaká byla hudební scéna a kluby v místě, kde jste vyrůstali?
JIŘÍ: Vyrůstal jsem v Mukařově u Prahy, tam nebylo vůbec nic, jen klub Kravín, chlapi z vesnice se tam chodili vylít, hrával tam Michal David. Navštěvoval jsem hodně rockové koncerty. Za elektronikou jsme jezdili do Prahy, do klubu Storm, Crossu a prvním ranním vlakem zpátky. V Kostelci jsem organizoval svou první akci, kde jel dubstep, hrál jsem tam i svoje tracky.

FILIP: Já pocházím z Mělníka, kde jely klasické diskotéky. Fungovala tam elektronická scéna, rapové koncerty, chodil jsem na nějaké tekkno, i když rodiče byli proti.

Kde jste k sobě přišli?
FILIP: Díky producentovi Gruzovi jsem se seznámil skrze remixovou kompilaci s Valerém Smutkem, už od začátku jsme si sedli do noty a založili uskupení Facutum. Neměli jsme zázemí, tak jsme si pronajímali Airbnb a začali produkovat. Valér v té době dokončil desku Průvan v hlavě s Monikou Načevou. Na jednom festivalu se potkal s Jirkou, slovo dalo slovo a vzali jsme Jirku na jeden z výletů. Společně ve trojici jsme vyprodukovali první společnou věc Restless, ta vyšla u Open Outlets z Bristolu, který založil Culprate.

JIŘÍ: Vzešlo z toho něco jiného, než jsme původně čekali. Dostali jsme se na nejlepší výchozí pozici. Když to vyšlo hned v UK, řekli jsme si, že to má budoucnost a budeme v tom pokračovat.

Rané EP je spjaté s labelem Sinful Maze, jaká jste si sedli?
JIŘÍ: S Markem Sinem (šéf labelu pozn. aut.) se nám dělalo vždycky skvěle, protože on tu alternativu v d’n‘b podporuje a věří nám od začátku. Jeho kreativní nápady byly podnětné. Sinful Maze rádi hledají inovace, i když se zvuky nahrávek vzájemně podobají, kluci se snaží posouvat s každým dalším releasem. Díky Františku Říhovi (Meph), našemu oblíbenému zvukovému inženýrovi na mastering, zní deska Alter tak, jak zní, naprosto exkluzivně.

FILIP: Má vkus, ucho i cit na umělce. Je skvělým skautem v hudebním prostředí. Jinde nám ani nechtěli dát prostor.

DLOUHÁ ŠACHOVÁ PARTIE

Na albu Alter cítím vlivy leftfieldových producentů jako Ivy Lab, Subp Yao, Traka anebo umělců z labelu Yuku, kde se vzala touha tvořit tímhle způsobem?
JIŘÍ: Vlivy jsou přesně patrné. U Ivy Lab jsem našel něco, co mi v žánru chybělo, ten prostor s tou hutnou basou, pocit dobré taneční elektroniky a inovace. Aspekt té produkce. Jde v tom víc plavat, jak v té produkci, tak ve flow, je to kreativně volné, jak ten track vibruje s tanečníkem na parketu. Ne vše se na Alter dostalo, něco šlo pryč, řešili jsme pořadí tracků, rozdílnost atmosfér, také label nám dával zpětnou vazbu a podněty. Z původních pěti skladeb se to postupně rozrostlo na devět. Hodně komunikace, přemlouvání a updatů.

FILIP: My jsme s Jirkou takové houby, velcí milovníci hudby, kupujeme desky ve velkém. Každý track byl obsesí konkrétního tvůrce. Yuku jsme se nechali hodně inspirovat. Často nám třeba v setech chybí propojovací track, tak si vytvoříme vlastní. Na samotné desce jsme dělali dva roky. Začali jsme v pomalejším tempu, krystalizovalo to okolo 150 bpm. Byla to jízda a dost nás to bavilo a posunulo, o to nám jde hlavně. Label Vale nám doporučil výtvarník a hudební kurátor Frank Pomes, který píše pro Rendahmag, a vyšlo to, ale byla to taková dlouhá šachová partie.

Na albu jsou zahraniční hosté, producenti Grey Code nebo Floret Loret, bylo složité je zapojit?
FILIP: Floreta jsem objevil na Soundcloundu, začali jsme si psát a posílat rozpracovanou tvorbu. Vybrali jsme si konkrétní skladbu a ta spolupráce plynula zcela přirozeně a nenuceně.

JIŘÍ: Floret dělá ještě divnější beaty než my, a má dvě stě tisíc followerů a je to neskutečný, fakt experimentální! Byl na tour v Americe a předskakoval britským Koan Sound, kteří mají úžasné nové album Led by Ancient Lights, to je pro mě vrchol. A taky je spojka s labelem Deadbeats, kam jsme posílali naše tracky. Spencer Warren alias Grey Code nám psal zpětnou vazbu už na naši starší tvorbu z Pentimentu, zaslali jsme mu nový materiál, on si vybral track Solitude pt. 1 a posunul ho úplně jinam. Přidal saxofony, rozšvihal melodii, vzal track a udělal jej svůj a já na to reagoval a zase tam vrátil svůj rukopis. Bylo to inspirativní.

Ve skladbě Closure se objevují a rozpínají podmanivé vokály Babi, jak to vznikalo?
FILIP: Původní náčrt skladby je z mojí strany. Marek Sin ze Sinful Maze nám doporučil zpěvačku Martinu Monsportovou, která do té doby nic nevydala. Spojil jsem se ní, zaslala úryvek hlasu natočený na mobilní telefon. Její vokály byly na vysoké úrovni. Text je čistě její záležitost.

JIŘÍ: Zajímavé bylo, že jsme měli jen nápad, jak by to mohlo znít, a ona pak spousta vokálních variací improvizovala ve studiu. Vyšlo to hezky.

VYCHÁZET Z EXPERIMENTŮ

Videoklip k tracku Closure režíroval Faraz Alam, prozradíte něco o pozadí jeho vzniku?
JIŘÍ: Bylo to náročný, hodně punk a self-made. Podílela se na něm hromada šikovných a vstřícných lidí. Dělal jsem řidiče, půjčoval dodávku, pomáhal se vším možným. Vize se v průběhu měnila, mělo to být o paměti, zapomínání a umělé inteligenci. Byly tam asi čtyři verze. Až do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli to skrz všemožné překážky dáme. Post-produkce se nakonec dělala v Ostravě. Symboly v klipu si každý může vykládat po svém. Je to o invazi do tvého osobního prostoru a vyrovnávání se s minulými vztahy. Líbí se mi ten pozitivní twist na konci.

FILIP: Natáčení pro nás byla obrovská škola! Jirka s Farazem Alamem udělali spoustu práce, já jsem byl takový co-pilot a střízlivý člověk v rámci budgetu a deadlinů. Celé to zároveň bylo hodně profi. Štáb čítal asi třicet lidí. V rámci toho projektu vznikla i crowdfundingová kampaň na Doniu, kterou jsem se učil rozjíždět, a vyšlo to. Pro členy štábu proběhla i soukromá projekce v kině Evald a v Klubovně v rámci AV show Simulacrum.

Prý vás inspiruje americký producent Lorn, jehož tvorba má se dostala i do filmu Ghost in the Shell a několika her. Ovlivnily filmové soundtracky váš zvuk?
FILIP: Lorn je pro nás dost zásadní producent. Z filmů se tam propsala Duna, do skladby Penumbra. Mám rád Matrix, Interstellar, soundtrack k seriálu Černobyl, posledního Mad Maxe zvukově taky. Snažíme se prvky cinematiky dát do konkrétních skladeb, často do intra či outra. V tracku Betrayal používáme i bollywoodské soundtracky ze 70. let. Vezmeš zvuk nebo smyčku a přetváříš to tak, aby to nebylo znatelné. Naučil jsem se to na samplování z vinylů. Vycházíme ze všeho. Přijdeme do studia a řešíme současné novinky.

JIŘÍ: Třeba ten pocit tenze, když je něco špatně a ty nevíš co. Tlak a kontrast. Fenomén backrooms a sci-fi soundtracky. Namátkou je nám blízká také estetika liminal spaces, creepypasty, uncanny valley a glitche. Umělecký rukopis filmů produkční společnosti A24. Z těch experimentů se hezky vychází a inspiruje.

Co plány?
FILIP: Máme toho dost nevydaného. Jedno EP, pro které hledáme label. Vycházíme na něm z estetiky starých horrorů. Dále chystáme singl se zpěvákem Patrikem Malým.

JIŘÍ: Čekají mě různé spolupráce. Vychází nám velký remix pro P/\ST. Možná z toho vyjde nějaká koprodukce, na což cílíme v tomhle roce.

Máte na závěr doporučení, třeba lidem, kteří se chtějí posunout třeba právě v hudební produkci?
FILIP: Nedržet se jednoho žánru, zkoušet propojovat a najít si svůj rukopis.

JIŘÍ: Být autentický, to v tom hledám. Komerce ti bude fungovat, ale autenticita mě zaujme víc. Je to ta těžší cesta, není to žádný med. Stůj si za svým názorem a zvukem, měj pevné nervy.