Minilekce bretonštiny s kapelou Bran

Kapela Bran přichází s novým albem Beaj vat! (čti beaž vát, bretonsky Štastnou cestu!). Pestrá deska nabízí jak osobitě zpracovaný bretaňský folklor, kterému se na naší scéně skupina od roku 1999 jako jedna z mála systematicky věnuje, tak i vlastní materiál včetně původních instrumentálek a poprvé i písniček v češtině. Skupina svou desku pokřtí 24. listopadu v pražském Paláci Akropolis. Kmotrem se stane zpěvák a producent Boris Carloff, který se postaral o zvuk desky.

Stejně jako u předchozích projektů kapely tvoří základ alba neotřele zpracované verze starých bretaňských písní s typickými tématy a příběhy. V úvodní baladě Ar soudarded'zo gwisket e ruz se říká, že červená je barva francouzské vojenské uniformy, černou zase navlékají duchovní. Voják v písni samozřejmě nedopadne dobře a poslední slovo má kněžská sutana. Protiválečně laděná je i známá píseň Ye Jacobites, původně skotský popěvek ze 17. století. Robert Burns ho později přetextoval a vtělil do něj univerzální, humanistické a protiválečné poselství. V této podobě došel obliby právě i v Bretani, třebaže text je v angličtině.

Pro bretonský folklor je samozřejmě zásadní moře a příběhy s ním spojené. E parrez Langonned je balada námořníka, který odplouvá do války. Neví, za koho ani kde má bojovat. V písni Kabiten si pak dívka nechá v dobré víře od matky mluvit do výběru nastávajícího. Mezi navrhovanými je jakýsi kapitán ze Saint-Malo, dále vdovec a dokonce celá trojice mladíků. Jako by se tím říkalo, že někdy je lepší se neptat. Zajímavé je, že skladbu tvoří jeden pozapomenutý text a starý nápěv, který k němu původně nepatřil. V Bretani dobře známý popěvek Pardon Spezed ohlašuje zpěvák kapely Robert Fischmann na koncertech s nadsázkou jako „standardní až schematickou milostnou píseň, obsahující všechna žánrová klišé v následující sekvenci: milostné vzplanutí, tělesná láska, přenos pohlavní choroby, úspěšná diagnóza, amputace, příchod psa, konzumace amputátu a smrt psa.“ Píseň Bonsoir, maître de maison, pojednávávající o velmi zvláštní noční návštěvě, zpracoval Bran v rytmu country.

A Son ar chistr je hymna všech bretonských pijáků, v podání kapely místy lehce funky. Nepokrytě se tu vyzývá ke konzumaci alkoholu, konkrétně cidru, a ironizuje se stav manželský. Album ale nezůstává jen u neotřelého zpracování tradičních písniček. Jeho druhou polovinu tvoří materiál původní, autorský. Noc je název písně kytaristy Vojtěcha Jindry. Bran v tomto případě poprvé zaznamenal píseň z vlastní dílny v češtině. Zůstává ale hudební jazyk kapely a nahrávka má jedinečnou atmosféru, kterou pomohl umocnit jednoduchý vokál hostující zpěvačky Lenky Molové. Ve skladbě Ar yezh a garan skupina zhudebnila text bretaňské básnířky Anjely Duval, který pojednává o tom, že jazyk stromů, kamenů a dalších neživých věcí často dává větší smysl než lidské blábolení. Původní báseň nazpívanou v originále v půlce nahrávky vystřídá její české přebásnění z pera Benedikta Havránka. Ten se postaral také o text písně Jen vítr kdyby vál, jejíž zapomenutý nápěv sice pochází z Bretaně, ale jako v případě ostatních skladeb na desce ho skupina uchopila po svém a vytvořila osobitý, ale funkční mix popu, folku, jazzu a keltské hudby. Album doplňují dvě původní instrumentálky od Fischmanna a Jindry – titulní Beaj vat! (Šťastnou cestu!) a Noz vat! (Dobrou noc!). „Na předchozích deskách jsme byli takoví trochu temní, v případě alba *Le carnet noir vlastně doslova. To už jsme chtěli změnit a zvolili jsme tentokrát něco pozitivnějšího – symbol papírové loďky s přáním šťastné cesty,“* dodávají zpěvák a kytarista.