Moon Crew #4: Su

Seznamte se s měsíční posádkou! Jsou to redaktoři, editoři a fotografové, díky kterým denně čtete zprávy, reporty a články na našem webu a v tištěném Full Moonu. Ve čtvrtém díle Moon Crew vám představíme čerstvou posilu v kanclu – Su.

Su, plzeňská náplava uhnízděná u pražské Jezerky je šikovná fotografka a grafička, která nyní pro Full Moon taky vyřizuje akreditace, pomáhá s produkcí a zásobuje redakci antidepresivy (čti sušenkami). Su je ovšem taky součástí promotérské skupiny Heartnoize Promotion a studentkou architektury. O koncertech, koníčcích a samozřejmě o Full Moonu jsme se bavili v Moon Crew.

Kdy a jak ses seznámila s Full Moonem, co tě k němu přivedlo?

Na jeden ročník Colours of Ostrava jsem jela na koncert nejmenované kapely, pak jsem ale nejvíc času trávila na stagi Full Moonu. Bavilo mě, co všechno dělají, tak jsem napsala do redakce mail, jestli by mě nechtěli. A chtěli! (ano, bývá to takhle jednoduché, pozn. red.)

Čím do něj přispíváš? Jak dlouho?

Teď někdy začínám čtvrtý rok a přispívám většinou fotkami z akcí, portréty a pochybnými vtipy.

Co ráda děláš ve volném čase?

Když nebudu mluvit o hudbě, tak ráda cestuju, fotím a jím! Cestuju za jídlem, fotím cestování, v různých obměnách. Taky moc ráda vyrábím, ať už je to cokoliv. Vrtám, barvím, kreslím, hlavně když se u toho trochu zamažu a udělám kolem sebe nepořádek.

Když už jsme u cestování a jídla, jaké je tvoje oblíbené? A kde jsi ochutnala to nejlepší?

No, těžko to oddělit od těch zážitků. Ale vybavím si třeba čínský hot pot, polívka, do který si dáš, co zrovna chceš. Ukázala mi ji v Austrálii kamarádka, podezřívavě jsem pozorovala, jak si tam dává obskurní přísady (a extrémní množství chilli), ale hrozně mě to bavilo. Pak mě dost ovlivnily lasagne, krevetový rizoto, briošky plněný zmrzlinou, burek a další. Aa, nekručí ti v břiše?

Ano, stačí! Co hudba, jaká tě baví?

Chtěla bych říct, že všechna, ale nejsem zrovna odborník na moderní jazz. Rosalía, kolektiv Nyege Nyege, Health, Moses Sumney, Deafheaven, Blanck Mass, Jenny Hval, to bychom tu byli dlouho… Hlavně když se na to dá dobře tančit, nebo aspoň plakat, když to má nějaký koncept... A pak taky asi všechny postpunkové kapely na světě.

Jak ses dostala k organizaci koncertů?

Sháněla jsem odvoz na Pohodu, připletla se do auta Heartnoize a bylo vymalováno. Začala jsem jim pomáhat, nejprve na pozici runner, pak povýšila na gaffera a teď dělám hlavně grafiku. Jsme ale malá parta, na dramaturgii se musíme shodnout a pak všichni děláme, co je zrovna potřeba.

Co tě na tom nejvíc baví?

Pochopitelně je vždycky zábava poznávat kapely, když zrovna nejsou v záři reflektorů. Často se nám ukazuje, že čím tvrdší hudbu hrají, tím větší zlatíčka to potom v zákulisí jsou. A nejvíc mě baví, když už je po koncertě, všechno dobře dopadlo a my s ostatními dojídáme zbytky cateringu v backstagi.

Na jaký koncert nikdy nezapomeneš?

No, doufám, že si jich budu pamatovat víc. Ale abych přispěla svým klišé do mlýna, tak to jsou loňský Daughters v Berlíně. Trošku kvůli kapele a trošku kvůli svodům velkoměsta, noc se nám nakonec protáhla na dva dny… Pak taky loňský ročník festivalu Le Guess Who?, tam se na žánry opravdu nehraje, tam otevírají návštěvníkům oči.

Jak studium architektury ovlivnilo tvoje myšlení a každodenní život? Přemýšlíš jako architekt?

Odnáším si ze školy úchylku na černé fixy, čistě bílé A4 a rovnoběžky. Taky mě tam naučili, že každá budova má svůj obličej, když chvíli hledáš. Doporučuju vyzkoušet! Jestli tak přemýšlím? Architekti umí nahlížet na věci hodně shora i v nejmenším měřítku. Troufnu si říct, že ten nadhled v něčem mám, ale detaily mi nikdy nešly.

O čem je tvoje diplomka? Budeš v oboru pokračovat?

Dělám na studii konverze bývalých strojíren v Humpolci. Má to tam kouzelný genius loci, ve snu bych mezi ty fabriky vetkla botanickou zahradu. To mi ale těžko projde v diplomce, natož pak v terénu. Škola mě naučila hodně, ale nevím úplně, jestli budu vykonávat profesi architekta. Architektura a urbanismus je ve všem, co děláme. V širším slova smyslu je to i pořádání koncertů. Úplně se toho asi nezbavím…

Jaké je tvoje oblíbené číslo Full Moonu?

Oblíbený mám Full Moon #66, protože se tam dostala moje první fotka a protože je na obálce Nick Cave!

Co přeješ Full Moonu k deseti letům?

Svěží vítr, dalších deset a poníka!