Circuit Breaker estetikou koláží a nedodělků

Londýnské synt-postpunkové duo Circuit Breaker – nástrojové složení kytara a klávesy – má rádo estetiku kolážování, rozpadání, mizení a nedodělků. Ale také intimitu spojenou s osobním sdělením. Dá se tomu říkat indie, D.I.Y. nebo třeba lo-fi písničkářství. Někomu jejich produkce "připomíná Wolf Eyes, kdyby zpíval Robert Smith", jinému zase experimenty This Heat. Celebrita britského undergroundu, hudebník a komentátor Julian Cope si pochvaluje, že "k elementům, na nichž tato skupina stojí, patří nekontrolovatelní šotci, kteří způsobují poruchy v nástrojích". Skupina zatím vydala dvě EP na labelu Tombed Visions Records a na letošek chystá vydání alba na značce Harbinger Sound.

Postindustriální tvorbu belgického dua Bruital Orgasme vystihuje jedna věta z recenze internetového, respektive e-mailového hudebního magazínu Vital Weekly: "Milují organizování hluku." Jejich noiseová produkce je spíše minimalistická než agresivní, leckdy se blíží elektroakustické hudbě. Patetičnost, fascinace temnotou a obligátní perverzní aluze (bondage, holčičky, psychoanalýza) díky tomu zůstávají v únosných mezích, jejichž pseudovědeckost by ocenili surrealisté. Při svém zahrávání si s reakcemi posluchačů mají Bruital Orgasme rozhodně blíž k amatérské psychologii než k inscenovanému rituálu. Sami tomu říkají "psycho-akustické testy". Své promo nebo možná manifest uzavírají takto: "Konvulzivní krása... smyslové vjemy... Zahlcení nervového systému, které možná odráží náš vnitřní i vnější chaos... vtahuje posluchače do extatické černé díry... stejně jako orgasmus..." Vítejte v díře.

Duo Martina Alaçama a Michala Zbořila vytváří improvizované repetitivní zvukové plochy za pomoci kytary, samplů a analogového syntezátoru Korg. Oba hudebníci se dlouhodobě pohybují na české alternativněrockové, improvizační a experimentální scéně (Alaçam především ve skupině Metamorphosis, Zbořil v Zabloudila, IQ+1 nebo v Pražském improvizačním orchestru).