Lubomír Typlt v kresbách temperou

Výstava Lubomíra Typlta Vizionáři se zaměřuje na specifickou část jeho tvorby - kresbu temperou. Tempera je pro Typlta prostorem pro živelný experiment, pro hledání a ověřování malířských záměrů. Zároveň výstava dokumentuje vývoj autorovy tvorby - proměny motivů a jejich variací. Ve studiích a skicách často nacházíme nové, nečekané, překvapující objevy. Ty souvisejí s rozšířením barevných, tvarových nebo kompozičních řešení a umožňují autorovi zpřehlednit nebo naopak vizuálně zproblematizovat motiv obrazu. Otevírá se tak prostor pro experimenty s kompozicí a barvou a jiné pohledy na vztahy mezi figurou a místem.

"Pro sledování vývoje motivů v Typltově malbě jsou tempery nenahraditelným zdrojovým dokumentem. Objevují se v nich, stejně jako v obrazech, dva základní tematické okruhy – prvním je figura ve vztahu k vitálním a vegetativním životním projevům (emoce, pohyb, spánek, interakce, komunikace, hra atd.), druhým je metaforický svět lidských konstrukcí a produktů, které zužitkovávají (spotřebovávají) lidské poznání, energii a čas," říká kurátor Petr Vaňous.

V temperách autor často rozpracovává své typické náměty a motivy. Objevují se tu předobrazy velkoformátových maleb (Kolo s konvemi, 1999; Žlutozelená vodní elektrárna, 2003; Pinocchiův konec, 2005; Koncilium, 2017; Jedlíci kukuřice, 2017 a další). V některých kresbách dochází k propojování motivů, k jejichž realizaci v malbě nakonec nedošlo. Jedná se například o kombinace vany a konví (Kleopatřina koupel, 1999), konví, plátů skla a kočky (Kočka v domě, 1999) nebo barelů a "elektrárny" (Hradba, 2000). Jedinečná je studijní kresba kočky pijící z konve z roku 1999. Motiv se v modifikované podobě objevil na jediném Typltově obraze z počátku roku 1999 (Kočka v konvi).

Výraznou námětovou oblastí jsou u Typlta sarkastické morality (Huby bolí, 2004; Jdi do rohu a styď se, 2004; Uplakánci, 2010), náměty ohlašující existenciální úzkost (Děti rasa, 1996; Panika, 2015; Úzkost, 2016). Samostatnou kapitolu tvoří motivy opakujících se figur, které kriticky odkazují na genetické i mentální klonování lidských bytostí a hrůznost všeho, co se jeví jako sobě-podobné a ve své podobnosti či stejnosti jako anonymní a odcizené (Jednotka, 2016; Tribunál, 2017; Spící parlament, 2016).

V souvislosti s temperami Lubomíra Typlta si nelze nevšimnout také toho, jak během druhé poloviny 20. století používali tuto techniku klíčoví představitelé německé malby, například A. R. Penck, Georg Baselitz nebo Markus Lüpertz, totiž k ověřování barevných a tvarových variant figurálních kompozic a předmětných konfigurací. V české malbě lze tento inovativní postup zaznamenat například u Jiřího Načeradského nebo Jiřího Sopka. V tomto směru Lubomír Typlt prodlužuje malířskou tradici, ze které vychází, kterou ale zároveň aktualizuje, modifikuje a autorsky radikálně přetváří. Výstava bude v Galerii U Betlémské kaple otevřena od 8. září do 4. října. Vernisáž se koná ve čtvrtek 7. září od 18:30 hod.