Prouza na Besedě

Frýdecko-místecká postpunková legenda Prouza se chystá hrát více a častěji než v minulých letech, chystá se navazovat na rané devadesátky, ale taky nahrávat nové songy a desky. Po prosincových koncertech v Praze a Brně se tentokrát objeví v Malostranské besedě.

Prouza existuje na české hudební scéně již více než pětadvacet let. Za tu dobu si vytvořila charakteristický rukopis založený především na originálních a neotřelých textech a charakteristických kytarových rifech, které skupinu řadí mezi to nejlepší na současné tuzemské kytarové scéně.

Skupina Prouza poprvé veřejně vystoupila 17. listopadu 1989 a díky u nás neotřelé variaci na postpunk a osobitému vokálu Tomáše Hampela se brzy stala vyhledávanou klubovkou. Vydrželo jí to pět let, během nichž stihla vydat alba V otrhaném domě (1990) a Ve dne v noci (1992), natočit několik klipů s Davidem Ondříčkem a objet většinu klubů v republice. O její znovuobnovení se přičinil Karel Mařík, někdejší zpěvák a kytarista The Raivens, pod jehož vedením skupina vypustila další dvě desky: V tichosti (2007) a Ve starém městě (2013).

A že netyje ze slávy dávno minulé dokazovaly okamžité kritické ohlasy, citujme Benjamina Slavíka, onoho času na Musicserver.cz: „Vážně nesouhlasím s tím, že nová deska Prouzy je dobrá jen pro ty, kteří mají vztah ke starším albům a k minulosti. Nikdo jim nevěřil a oni to dokázali. Je zajímavé a svým způsobem i děsivé, že ačkoliv skupina stojí na úplně jiných lidech než v dobách, díky kterým jejich comeback někoho zajímá, tak novinka nese téměř stejný pocit jako starší alba. Prouza zní jako nejlepší česká kytarovka, která nemá zapotřebí být moderní kapelou, protože ví, že to je dneska celkem průser.“

Ve Full Moonu #56 si rovněž můžete přečíst rozhovor s frontmanem Karlem Maříkem, který vzpomíná na devadesátky, ale dívá se i dopředu a naznačuje, co by s kapelou rádi do budoucna, rezolutně se vyjadřuje i o hudebním byznysu: „Tahle zkušenost je už z roku 95, kdy jsme dostali od Sony Music nabídku nahrát desku z The Raivens. Měli jsme tenkrát úspěch. Občas se stalo, že lidi se s náma bavili jako s cizinci, protože jsme nezněli česky. A Sony prý ať si seženeme frontmana. A zpíváme raději česky, protože to lidi chtějí. Tenkrát jsme se ve dveřích potkali s Csákovou a Support Lesbiens. Je zajímavé, že když z těch dveří vylezli, stali se z nich úplně jiní lidi. Kdo znal jejich tvorbu do té doby, ví, o čem mluvím. My jsme na to nepřistoupili a měli jsme smůlu. Takže pokud nebudeš hrát tak, jak někdo píská, nemáš šanci. Navíc český business pořád řídí pár jedinců, kteří určují, co budou poslouchat masy. A masy jim to samozřejmě žerou. Tak to bylo, je a bude. Stačí sehnat prachy, udělat masivní kampaň a je z tebe hvězda…“