Stano Filko v Galerii Pro arte

Pražská Galerie Pro arte vystavuje soubor děl Stana Filka z jeho amerického období. Kompozice z přelomu 70. a 80. let představují ojedinělou reakci československého umělce na gestickou malbu tehdy rezonující světovou scénou, například v dílech Basquiata nebo Georga Baselitze. Autorem výtvarného pojetí výstavy a sochařské intervence je vizuální umělec Rudolf Samohejl.

Stano Filko (1937 Veľká Hradná – 2015 Bratislava) byl klíčovou osobností československého umění druhé poloviny 20. století a především zahraniční kritikou vnímán jako výrazný exponent světové neoavantgardy. Od 60. let se Filko postupně stal uznávanou autoritou a svými invenčními autorskými i spoluautorskými projekty zaujal širokou veřejnost. Kosmologicky zaměřené manifesty a prostorové instalace jako Happsoc nebo Bílý prostor představují svérázný a respektovaný příspěvek světovému umění. Významným mezníkem v jeho životě i tvorbě byla emigrace do SRN v roce 1981. Rok poté na sebe upozornil na přehlídce Dokumenta 7 v Kasselu. Zde byl osloven několika galeristy, jejichž nabídky nepřijal a koncem roku odešel do New Yorku.

Vystavovaná díla pocházejí z přelomu 70. a 80. let a jsou získána z majetku americké galeristky, která umělci v emigraci pomáhala. Tvorba z tohoto období není v českém prostředí dosud příliš známá. Filkův návrat k malbě v době, kdy se věnoval především konceptu, je do velké míry reakcí na gestickou malbu, která se v zahraničním prostředí ve stejné době objevuje například v tvorbě J.-M. Basquiata, Georga Baselitze nebo Anselma Kiefera. Filkův soubor děl je charakteristický subverzivní prací s vlastní identitou a melancholickou retrospekcí umělce. Významnou roli hraje přirozený stesk emigranta po domově a rodině, který našel vyjádření v barevné škále nebo volbě témat.

Projekt Stano Filko 70/80 byl vytvořen ve spolupráci s předním umělcem mladší generace Rudolfem Samohejlem, který na Filkova díla reaguje formou site specific instalace. Samohejl se dlouhodobě věnuje vytváření tzv. sochařských situací, které jsou postaveny na prostorových vztazích mezi dílem a divákem. Tyto vztahy jsou testovány formou hry, přičemž od diváka je vyžadována fyzická, ale i mentální interakce. Pro výstavu v Galerii Pro arte se inspiroval dobovými záznamy Filkova amerického ateliéru, ať už se jednalo o původní adjustaci nebo charakteristický způsob prezentace jeho děl, volně zavěšených – levitujících – v prostoru. Jejich jemný, ale neustávající, pohyb evokuje prvek náhody, kterou lze vnímat také jako součást hry. Samohejlova instalace, jejíž součástí je i šachová sochařská intervence, mu umožňuje rozvíjet Filkovy kosmologické přístupy a doplnit je svou vlastní interpretací.