Sú cesty, aby sme ich prešli. Kolowrat na Morave

Pamatuju si na to stejně, jako by to bylo včera. Prosinec 2008. Dívám se na čétéčku na večerní Ladí neladí a na podiu se vedle brněnských Květů objeví i slovenská kapela z Košic, o které jsem předtím nikdy nic neslyšel. "Čau, my sme Kolowrat, ďakujeme, že ste si nás prišli vypočuť." Střih. O devět měsíců později sedím s kapelou po koncertě u nás na bytě v Olomouci. Je před půlnocí, kecáme, dopíjíme basu piv a ještě předtím než jdeme spát jim říkám, že jim jednou udělám koncert i u nás v Kopřivnici...

Tvorba košických Kolowrat stojí na špinavých kytarách a výrazných textech frontmana Rasťo Rusnáka a na Slovensku, ale i nás si vysloužila pojmenování "kytaroví melancholici" či "mluvčí městské poetiky". Kapela debutovala deskou Vrany sa vracajú v roce 2006 a se svým druhým albem Slnko je vo veži získala ve výroční ceně Rádia FM Radio Head Awards 2009 hned tři nominace (cena posluchačů, cena kritiků, singl roku).

Třetí album a stále aktuální počin Pobiť sa/utiecť, který vyšel v říjnu 2013 na Slnko records vystřelil Kolowrat mezi to nejzajímavější ze slovenské alternativy. Devět skladeb jejichž nosným tématem jsou pochybnosti a každodenní vnitřní souboje zní jako kdybychom poslouchali soundtrack k některé z etap vlastního života.

„Čo spravíš, ak ťa pravda zabolí? Budeš sa biť?“
Košická pětice má díky melodickým kytarovým motivům a originálním rytmickým přechodům vlastní a charakteristický zvuk. Skvěle pracuje s dynamikou a napětí udržuje i ve volnějších tempech. Kolowrat na své poslední desce poukazuje také na to, že nikdy není pozdě zkusit nové cesty. A co když se to zrovna nepovede? Pak je tu ještě jedna varianta, na kterou se nesmí rezignovat za žádných okolností.

"Nezáleží, do kterých dverí s v kročil/kolko slz ti prúdom premyje oči/to jediné, čo nesmie nikdy skončiť/je láska."
Stačí jenom zavřít oči a místo košických ulic a postav s anonymními tvářemi si představit známé - lidi, místa, věci. Výjimečný koncert. Výjimečná kapela.

"Sú cesty, aby sme ich prešli."