Pandoo + Billow, 6.10.2017, Café V lese, Praha

Na některé věci se prostě nezapomíná. Jako když jsme tehdy při finále 1Band2Play stáli pod pilířem mostu, v nekonečném dešti, všichni už trochu ztráceli trpělivost a chtěli to snad raději zabalit a jít domů. Po těch vleklých hodinách, které už pomalu, ale jistě rozkládaly poslední zbytky mé příčetnosti, však přišel na scénu Pandoo s kamarády, spoustou smyčcových nástrojů a vyplašeným pohledem. Přestože tehdy neměl moc prostoru ukázat, co dokáže, bylo to jasné od první chvíle, kdy začal hrát a zpívat. Těžko popisovat ty zvláštní melodie a hlas. Úplně zbytečné je k něčemu přirovnávat. Zážitek. Stejně jako dnes, téměř po roce a půl.

Stále nejsem schopna vysvětlit ani sama sobě, co je na tomhle poněkud nenápadném zjevení tak neobyčejného. Jisté ale je, že prvotní kouzlo nevyprchalo. A že ty občas nervózně pocukávající ruce dokážou spolu s hlavou a srdcem svého nositele vytvářet maličkaté hudební zázraky, které zvolna dohořívají ještě dlouho po skončení koncertu. Navíc v kombinaci s poslechem zasněných Billow ani není velká šance z večerního zážitku jen tak vystřízlivět. Štěstí, že tahle hudební kocovina není nic zlého. Právě naopak - sem s ní!