Radio FMz: Už mi z toho taky hrabe

Tento týden vybíráme v redakci singly, které vám prodají tenisky a zamotají hlavu, tedy alespoň trochu jiným způsobem než to doposud dělá pandemie. Selekci rámují britské kytarovky (neplést s generickými britskými kytarovkami) Black Midi a Working Men’s Club, najdeme tu ale i kosmický jazz Sons of Kemet a skladbu z nové desky Tune-Yards.

Black Midi - John L
Primus meets King Crimson meets Frank Zappa meets… To je ale divoká perzifláž! Londýnská skupina nebyla ani před dvěma lety při vydání debutu Schlagenheim snadno stylově zařaditelná a očekávaná květnová novinka Cavalcade tyto hranice ještě posune. Kterým směrem? Saxofon a housle se prolnuly s frenetickým projevem ostatních nástrojů, vokál Gordieho Greepa se posunul k jakémusi zvláštnímu recitativu, text nabízí podvratný hymnus pseudonáboženského charakteru. A taky – chvalme pána boha – klip, který navzdory pandemii sází na výtvarné zpracování, choreografii a rozmáchlejší myšlenku. „In all the world there’s no escape from this infernal din.“

Lil Nas X - Montero (Call Me By Your Name)
6 dní, 53 milionů zhlédnutí na YouTube a jedno trestní oznámení. Rapper Lil Nas X (Montero Lamar Hill) si po citovém vzplanutí vypůjčil motiv z filmu Call Me By Your Name a řádně ho okořenil v explicitním klipu, který končí twerkováním na Satanově klíně. Spolu s klipem spustil prodej limitované edice tenisek, které z modelu Nike vyrobilo designové studio MSCHF. 666 kusů, které obsahují i kapku lidské krve, se za více než dvacet tisíc korun za kus prodalo během minuty a bylo následováno trestním oznámením, ve kterém globální firma žaluje rappera za zneužití značky. „Omluva” přišla pouze částečně. Ďábel nosí Nike.

Sons of Kemet - Hustle
Koncerty londýnských Sons of Kemet s dvojnásobnou sestavou bubeníků byly famózní, přesto tam někde vzadu vrtala myšlenka - není to už trochu moc? Moc rytmů, moc dechů, moc všeho? Moc atletika? I proto nový singl Hustle těší trojnásob. Hluboký výdech, odpočinek a je tu naoko umírněná, ale vnitřně o to intenzivnější paráda, která přes vyloženě decentní rytmiku stejně zůstává taneční jako blázen. Na Hustle má hlavní slovo tubista Theon Cross, ale vlastně se taky drží při zemi, trochu eufemisticky bychom mohli říct, že… jen tak přifukuje. Podobně jako celá kapela okolo Shabaky Hutchingse, jenže i tak tu máme jeden z tracků roku, což potvrzuje jako vždy famózní Kojey Radical. Black to the Future? Ano. Pick up your burning cross.

Tune-Yards - Under Your Lip
Už mi z toho taky hrabe a intenzivní přísun sdělení a názorů moc nepomáhá. Přidávám se k Merrill Garbus, která se na nové desce Tune-Yards Sketchy vzteká: „I'm just looking for something to make me mad. Nothing personal, just sick of being sad.“ Ale nebyli by to Tune-Yards, kdyby skrez sarkasmus a uvažování nad sociálními neduhy (v recenzi z nového Full Moonu to hezky popsala Lucie Tlustošová) neprosvítala naděje. „I’m alive!” zvučně vyřvává Garbus v Under Your Lip a dodává, že tělo ví pravdu, kterou nemůžeme slyšet. Ano, na Sketchy se dá dobře trsnout. Dám si pár dřepů na uklidnění.

Working Men’s Club - X
Eponymní debutové album téhle kapely mi pomohlo uprostřed zimy a zuřící pandemie nasimulovat ve vesnických podmínkách privátní taneční klub, který jsem akutně potřebovala. V britských kapelách, které se hlásí k inspiraci postpunkem, se trochu ztrácím. Working Man's Club k ní ale přidávají ještě prvky detroitského a italského techna, krautrocku nebo acid houseu a vytváří vtahující taneční bezčasí, které uondaný pandemický parket potřebuje. Nový singl X je nekompromisnější než tracky z alba, kytary i synťáky tu kvílí o dost akutněji a dozvídáme se, že „there's no start to this end". Uvidíme.