Staré nové hračky, Róisín Murphy a Lucerna

Dlouhých osm let trvalo, než Róisín Murphy, zpěvačka Moloko, natočila své další sólové album. Loni, když na něm usilovně pracovala slibovala, že desku vydá letos, ale zamíří na něm do míst, kam se většina pop music nikdy vstoupit neodváží. Svůj slib splnila. Hairless Toys, jak se album jmenuje, skutečně vydala letos v květnu a výsledek předčil všechna očekávání – ve všech hudebních médiích v zahraničí nahrávka sbírá nadšené ohlasy plné superlativů. Ale i náš hudební časopis FullMoon ve své velmi pěkně napsané recenzi desku hodnotí těmito slovy: "Album jako místnost plná starých, cizích hraček, kterými byste se dokázali probírat celé dny, až do zemdlení."

Róisín Murphy k desce samozřejmě připravuje i turné v jehož programu naštěstí nebude chybět ani Praha. Zpěvačka, která si velmi zakládá také na originalitě vizuální podoby svých koncertů, vystoupí 14.listopadu ve velkém sále pražské Lucerny. "Vždycky se mi líbili divňáci," říká Róisín. "Začalo to v Manchesteru koncem osmdesátých let. Nejdřív to byli Sonic Youth, The Jesus and Mary Chain, Spaceman 3, Dinosaur Jr., My Bloody Valentine, Butthole Surfers, a pak jsem objevovala The Stooges, The Velvets, a The Angry Young Them. "Derek & Clive" změnili můj život. Pak přišly kluby s Dub Reggae a R'n'B na Moss Side, kde jsem se naučila tancovat. A pak byl Acid House a Hacienda a objevení staré desky Grace Jones na blešáku."

"Na Astral Weeks s Minnie Riperton jsem dostala svůj první pořádný sound systém. Pak byl Sheffield a DJs Parrott and Pipes a Winston Hazel, všechny ty mejdany v suterénu a úžasná muzika, tancování a skvělé kamarádství. A pak jsem byla v kapele a chodila s klukem a propasírovala jsem všechna svoje „pro“ a „proti“ na první desku a ono to všechno vyšlo, aniž bych se musela nějak moc snažit. Tohle kouzlo trvalo roky a šlo pořád hlouběji, až do Londýna, pak začaly narůstat tlaky a byl čas vyrůst a začít zas všechno od začátku."

Róisín Murphy působí zvláštně a nevypočitatelně, její dvacetiletá kariéra je na první pohled trochu roztěkaná. "Spadla jsem do tohohle "zaměstnání" úplně náhodou a myslím, že za to vždycky mohla moje divoká kreativita, takže jsem na první místo vždycky dávala bláznění a otevřenost, protože tak to začalo." Když přišla k Marku Brydonovi a procedila "Líbí se ti můj těsnej svetřík? Mrkni, jak sluší mýmu tělu," zrodila se kapela. "Potkala jsem Marka ve špinavém suterénu na mejdanu v Sheffieldu a trochu ho vyděsila a trochu dostala… a myslím, že takhle působím na lidi během celé své kariéry."

Skupina Moloko vznikla v roce 1995 a pokračovala až do roku 2000. Největším hitem byla písnička Sing It Back, která je dostala do větších hal po celém světě, ale zároveň jejich úspěch přinesl nevyhnutelný tlak. Romanticky se rozešli, ale stihli natočit poslední desku – krásné album o zlomeném srdci s názvem Statues. Po obavách a nejistotě co dál bez Marka oslovil Róisín Matthew Herbert, jehož album Around the House se Róisín moc líbilo. Přitakala bez rozmýšlení, ale přece jen na začátek spolupráce si museli všichni počkat, protože měla strach z neúspěchu.

V momentě, kdy se do toho pustili, šlo všechno mnohem snadněji a po pár měsících vzniklo v roce 2005 album Ruby Blue. Druhé album Overpowered z roku 2007 přineslo rozsáhlé koncertování. "S Overpowered jsme dostali živé show na úplně novou úroveň a byla to asi nejvíc uspokojující činnost, kterou jsem dělala, co se týče tvořivosti." Vystoupení byla inventivní, se skvělou produkcí, pódiem a choreografií, s kostýmy pro každou píseň – a zároveň velmi vyčerpávající. Róisín potřebovala zvolnit. V roce 2008 otěhotněla a dala si pauzu, kdy vydala jen pár skladeb mezi svým prvním dítětem a druhým, které se narodilo v roce 2012.
V roce 2014 vydala EP s coververzemi italských písní Mi Senti nazpívané v italštině. Bylo výsledkem spolupráce mezi Róisín, jejím partnerem Sebastianem Properzim a Eddie Stevensem. Dalo by se popsat jako "velice dospělé Disco". Eddie Stevens, který byl hudebním režisérem Róisín od roku 1997 a který od druhého alba Moloko hrál v kapele na klávesy a staral se o aranže smyčců a dechů, se stal ideálním producentem při přípravě třetího alba – sama Róisín ho bere jako sourozence a spřízněnou duši.

Loni v zimě spolu strávili pět týdnů v Eddieho studiu – výsledkem jejich spolupráce bylo na třicet písniček, z nichž osm vybrali na nové album Hairless Toys. "Deska mohla být delší, ale tahle kombinace mi přišla naprosto ideální a sekvencování vycházelo snadněji než u mých předchozích alb," říká Murphy. Album je bohaté a sofistikované. Silné a vzpurné. Příběhy v příbězích rámované příběhy. Fascinace láskou dobývající zklamání. Překvapuje nás. Oděrky ze vztahů nás dělají tím, kdo jsme. K čemu je nakonec život bez viny??

Ne, tohle není pop v pravém slova smyslu. Nahrávka ale přináší jednu zásadní otázku, "Natočí někdy Roisin Murphy špatnou desku?"