Tak daleko, tak blízko: Emily Sprague (Florist)

Křehká intimita, něžné kytary. Brooklynská skupina v čele s písničkářkou, hráčkou na modulární syntezátory a sound designerkou Emily Sprague je oceňovaná zleva zprava, třeba takový Pitchfork napsal o jejich čtvrté desce Emily Alone (2019), že „Florist jsou dokument toho, na čem záleží a co plápolá do noci“. Kapela jako projev přátelství, společné tvorby a vztahu k přírodě. Podobně laděná je i sólová tvorba Emily Sprague, ambientní omalovánky v duchu názvu její poslední nahrávky Hill, Flower, Fog (2020). Za týden dorazí do Prahy kompletní Florist s loňskou eponymní deskou a místo živého vystoupení budou mít více než stylové – Botanickou zahradu v Jarově. Těšíme se velmi.

Co vidíš z okna?
Za dvorem je les, který vede k mokřadům, tam je velká mýtina. Světlo odtamtud svítí přes větve stromů, zvláště ráno. Všechna okna v mém domě se tam dívají. Lepší než televize.

Kam na snídani?
Na verandu s partnerem a naším psem.

Oblíbená vycházková trasa?
Túra kolem jezer přímo na kopec.

Kde na kávu?
Nejlepší káva, jakou jsem kdy měla, byla na Islandu. Nepamatuju si název krámku, ale chci se tam vrátit. Ráda piju kávu venku, když vychází slunce, když je vzduch ještě chladný.

A na večeři?
Lil’ Deb’s Oasis v Hudsonu, New York.

Na něco ostřejšího?
Tamtéž.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?
Těžko se mi vybírá. Moje paměť je trochu rozmazaná z tolika míst, kde jsme hráli. Milovala jsem jich tolik. Lidi jsou obvykle zapamatovatelnější než místa.

Kam se chodíš zašít?
Domů nebo do auta, když nejsem doma. Někde, kde můžu být sama, nemusím mluvit, jen přemýšlet.

Kdyby ses měla přestěhovat, kde by to bylo?
Kdekoliv k oceánu.

Ideální dopravní prostředek?
Surf.