Tak daleko, tak blízko: Lukáš Dřevjaný (oxoo)

Druhý večer Lunchmeat Festivalu uvede světovou premiéru projektu DOOM'D, který vytvořil pražský techno badatel Mojmír Měchura aka Trauma společně s vizuálním umělcem a členem Lunchmeat crew Lukášem Dřevjaným aka oxoo. Společně pracují na mapování kolapsu naší civilizace v rámci představení, které bylo speciálně vytvořeno pro obří plátno v CAMPu o rozměrech 20 x 4 m a navazuje na architektonická témata běžné funkce městské budovy.

„Obavy z vyhynutí lidstva jsou velké a jednotlivci uvažují o tom, že náš druh může nakonec zaniknout a zanechat po sobě prázdnotu. Uprostřed beznaděje se však objevuje podmanivá krása myšlenky, že příroda získává zpět to, co jí bylo kdysi odňato, a pomalu pohlcuje zbytky lidských civilizací, čímž nám připomíná pomíjivost naší přítomnosti a odolnost světa přírody," komentují hlavní myšlenku projektu jeho tvůrci. Lukáš Dřevjaný nám nadto odpověděl i na několik všednějších otázek naší pravidelné cestopisně pohlednicové rubriky.

Co vidíš z okna?
Jak z kterýho, ale můj oblíbený pohled je asi z bytu do naší divoký zahrady, kde se to hemží životem, hmyzem, ptáky, kočkama, větrem a přírodou obecně.

Kam na snídani?
Většinou z koupelny do kuchyně. Snídaně si dělám doma, je to ve všech ohledech nejlepší.

Oblíbená vycházková trasa?
Moc nechodím, spíš jezdím na kole. Spíš než trasy, volím spoty. Jezdím FGFS (fixed gear freestyle), takovou niche disciplínu, který jsem propadl pár let zpátky, a jsem rád, že jsem konečně našel sport, který mě přitahuje.

Kde na kávu?
Většinou doma po ránu. Dřív jsem kupoval dobrý zrnka, teď už to začínám vnímat jako přepych, který si můžu dopřát jednou za čas. Melu na ručním mlýnku a pak aeropress. Ale dřív jsem chodil do Kofárny na Zborovské poblíž Újezdu, diskutovat recepty na aeropress a vychutnávat dobrý kafe, který si praží sami, a dělaj to dobře. Moje kávové motto: Lepší nějaký kafe než žádný kafe.

A na večeři?
Když to jde, tak vařit, když to nejde, tak něco malýho po cestě z kola.

Na něco ostřejšího?
Fakt nevim. Pálivý jídla nepřeháním, panáky nedávám, s nožema nefrčim. Nejbližší asociace asi indická reštyka Ganesh v Plzni, tam jsem měl good times.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?
Přítomnost top, obývákový kino. Světozor dobrej. Bike Jesus byl jednu dobu top, ale začali čepovat do plastu, takže spíš Vila Štvanice. Bejt na ostrově je v létě nejlepší a na koupačky v Badenu taky rád vzpomínám. Jericho v centru moc příjemný, když je teplo, tak se tam dá felit venku. Obecně volím dost podniky, kde se dá bejt venku s kolem, většinou nemám zámek. Taky držím palce Petrohradské, aby našla nový prostor.

Kam se chodíš zašít?
Moc se netrhám naštěstí, ale vyhlídky jsou fajn, a bonus navíc, když je tam zároveň plácek, třeba Vítkov nebo Stalin.

Kdyby ses měl přestěhovat, kde by to bylo?
Tohle zrovna celkem řešim a bude to Barcelona. Kulturní město se skvělým vajbem, lidi sou tam hodný a srdečný, dobrý jídlo, moře, hory, work-life balance, příjemný tempo a hlavně tam není taková zima a pořád svítí slunko, takže člověk nepadá tolik do splínu a může venku dělat kterejkoli bizarní sport má rád, aniž by ho někdo odněkud vyháněl nebo judgoval. Celý město je jeden velký skatepark se spoustou epických spotů. Když tam jede člověk na kole, tak ho nechtěj řidiči aut zabít. Taky super scéna digitálního umění, 3Dčkařů, motion designu, světelných instalací, creative kóderů, architektury. Jo a taky tam maj levnější kafe.

Ideální dopravní prostředek?
Kolo, ideálně rychlý s pevným převodem, co vydrží nějakej ten abuse, skákání a tak.