Transformer Milan Langer a jeho smečka

Až do 26. května potrvá v královéhradecké Galerii moderního umění retrospektivní výstava Transformer nedávno zesnulé umělecké ikony, bytostného anarchisty a dandyho v jedné osobě Milana Langera (1944-2017). Za svého života se stal průkopníkem pop-artu v Čechách a bez přehánění se dá konstatovat, že vytvářel tento umělecký směr ještě v době, kdy pro něj u nás nenastala zdaleka příhodná konstelace. Kapitalismus byl tehdy ještě v plenkách, lidé se teprve probouzeli ze spánku reálného socialismu.

V Langrově pojetí pop-artu šlo z počátku spíš o inspiraci či fascinaci světem popkultury, reklamních sloganů, akčních filmů a umělých celebrit, který se k nám pomalu vkrádal. S těmi si pak ironicky pohrával ve výtvarných persiflážích a citacích, stejně jako si postmoderna pohrávala se světem simulaker nebo Duchamp se svým ready-made. Obdobně jako Andy Warhol i on pocházel a zároveň čerpal z reklamního odvětví. Obyvatelé Hradce tak mohli často nevěřícně kroutit hlavou nad jeho nonkomformě pojatými výlohami v obchodním domě módy DON. A stejně jako Warhol, tak i Langer kolem sebe vytvořil „factory“ spřízněných uměleckých souputníků, které používal, využíval i zneužíval při realizaci nesčetných uměleckých konceptů. K jeho blízkým spolupracovníkům patřili například Radoslav Pavlíček, Jindřich Max Pavlíček, Jaroslav Schejbal, Petr Vyšohlíd, Michal Tošner, Pavel Doskočil, Martina Hozová, Pavel Sůva, Radek Škoda, Michal Kindernay, Zdeněk Merta, Jan Pražan, Miroslav Podhrázský a další.

Ze začátku u něj převažovala technika sítotisku, později přibyl videoart a počítačově manipulovaná grafika, doprovázené různými akcemi a performancemi, kterými byl známý již od 70 let. minulého století, stejně jako další Milanové - Knížák nebo Kozelka. K jeho vrcholům patří společná výstava s klasikem světového pop-artu Peterem Blakem v roce 1994. Pro širší publikum byly však nejviditelnější jeho projekty s legendou naší hardcoreové scény Meat House Chicago I.R.A. nebo performační uskupení MAO, které ideově vedl spolu s hudebním harcovníkem Petrem Vyšohlídem v devadesátých letech. Kolektivní práce, kterou Langer až téměř despoticky inicioval a organizoval svou neutuchající imaginací, byla vždy jeho hlavní doménou. Vytvářel však i „intimnější“ tvorbu, jak dokazuje například jeho vizuální poezie ve sbírce Red Crab Migration.

Počátkem nového milénia založil volné umělecké sdružení Victory Nox Art Division Team, které coby „chovná smečka“ navazuje na jeho odkaz. Na vernisáž přichystali performanci, jakousi updateovanou verzi projektu MAO. Aktuální výstava pak zahrnuje téměř všechny jeho tvůrčí etapy od fotek z raných performancí přes sítotisky z devadesátých let až po počítačově manipulovanou grafiku z přelomu milénia, včetně posledního videoartu Afterlife. Raritou je i Langerův návrh na pomník zakladatele anarchismu Bakunina, se kterým měl svým naturelem mnoho společného. Sám by zřejmě o takovouto oslavnou výstavu za života nijak nestál, ale jeho letitá zdaleka (nejen) výtvarná aktivita si ji zaslouží alespoň in memoriam.