Vstupní prohlídka: Kinotaj

Kinotaj, plzeňská pětičlenná kapela, proplouvá řadou hudebních stylů, v dnešní podobě funguje od léta 2022. Loni vydala debutové EP Kino Duna, vyhrála festival Riversound a odehrála koncert v Berlíně, letos na jaře zveřejnila další EP Madame Passanda. „Začínáme připravovat koncerty na příští léto, plánujeme nějaké live session, ale další větší krok bude zřejmě až nahrání plnohodnotné desky. Každopádně bychom ji chtěli zvukově vymazlit, takže to může být zdlouhavější proces,“ říkají o svých plánech, z čeho pak vycházejí, nám naznačili níže.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Mirek: Skupiny, které poslouchám a obecně hudba asi.
Vilém: Hrozně mě baví prozkoumávat různé možnosti zvuku a jeho souznění s textem, trochu vybočovat a být nezaškatulkovatelný. Nástrojem k tomu je samozřejmě inspirace v mých oblíbených kapelách.
Dickies: Volnost ve vytváření něčeho nového, kreativní a zábavná parta v kapele.
Vojta: Samozřejmě moji spoluhráči, daleko překračující mé vlastní hudební obzory. A moje máma.
Ali: Styl, kterému se věnuje naše kapela, je zásluhou Míry a Vildy a nejde úplně zařadit, písničky se od sebe často markantně liší. Já sama mám ráda většinu stylů a žánrů, ale baví mě, že naše kapela se blíží jménům jako Nerez, Stromboli, Buty nebo Tata bojs.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Mirek: Práce s elektronikou a programování.
Vilém: Pracuji jako softwarový vývojář a u toho ještě trochu stejný obor studuji.
Dickies: Kšefty s jinou kapelou, v mezičase studium, sport a hory.
Vojta: Bavím se fotbalem a živím vařením. A dost času trávím s mámou.
Ali: Kromě zpěvu v kapele studuji pedagogickou fakultu v oboru anglický a český jazyk. Zatím učím angličtinu v jazykové škole. Od malička se věnuji baletu, divadlu a hře na klavír. Poslední roky zkouším i kytaru a ukulele. Baví mě moji kamarádi, přítel a rodina.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Mirek: V kapele se může pokazit více věcí najednou, na druhou stranu, když jseš sám, tak nemáš šanci nic schovat.
Vilém: Práce s lidmi. Samozřejmě jsme velcí kamarádi, ale občas je to organizačně náročné. Dickies: Shodnout se na zvuku mojí basy.
Vojta: Nejhorší na hraní v kapele je, když se nehraje. A nejhorší na hraní bez kapely je se k tomu dokopat.
Ali: Na hraní v kapele je nejlepší to, že se sejdou lidi, kterým koluje žilami hudba, a mohou svoji vášeň sdílet. Je skvělé, že se navzájem doplňujeme a podporujeme, při koncertech si kryjeme záda. Neřekla bych nejhorší, ale asi trochu složitější je domluvit v kapele nějaký kompromis, ať už ohledně textu nebo hudby. Ale postupem času se dokážeme domluvit a vyjít si vstříc. Hraní bez kapely je trochu složitější a strašidelnější, protože se musíte spolehnout jen sami na sebe a oči diváků jsou upřeny pouze na vás.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Mirek: Vilda.
Vilém: Mirek.
Dickies: Když se Vojta za bicíma zničehonic rozvášní nebo když Mirek změní groove a sonduje, kdo to první nespočítá správně a vypadne.
Vojta: Vždycky mě rozhodí, když na koncert přijde moje máma.
Ali: Když na mě při koncertě z bytu nahoře létají švestky nebo když Míra na klávesy během koncertu zaimprovizuje nějaký podivný akord. Taky se občas nechám hudbou až moc unést a musím v paměti rychle lovit text.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Mirek: Perlivá voda a kafe.
Vilém: Neperlivá voda a prazdroj.
Dickies: To je jasný, pivko a jídlo z fastfoodu.
Vojta: V každý šatně by měly být málo naklepané řízky obalené v panko strouhance a perlivá voda.
Ali: Naše backstage se většinou odehrává tak, že jdeme před koncertem na kousek pizzy, ale pokud bych si měla zařizovat catering, neměly by chybět chlebíčky se šunkou a vajíčkem. K pití cokoliv bez bublinek, protože nechci do mikrofonu krkat. Ideální je asi voda.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Mirek: Za různé nástroje a učení se na ně.
Vilém: Já až na výjimky utrácím výhradně za kytary a doplňky k nim. Čas ale většinou věnuji tvorbě a různým hraním si se zvukem, občas k textování.
Dickies: Chtěl bych říct cvičení, ale je to spíš přehrávání oblíbených písniček pořád dokola, peníze investuju nejvíc asi do nástrojů a strun.
Vojta: Neutrácím. Máma mi to zakázala.
Ali: Nejvíce utrácím za koncerty nebo hudební platformy. Čas, který trávím s hudbou, asi ani nemůžu spočítat, protože je to takřka nonstop. Když vyloženě neposlouchám nějaké album, ráda si pouštím na YouTube různé live verze zpěvaček a zpěváků nebo sleduji různé vokální kouče, kteří zpěv umělců analyzují. Přijde mi, že díky těmto znalostem mohu mít ve svém vlastním projevu větší různorodost.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?
Mirek: Současná civilizace se blíží k zániku. Na druhou stranu se často vyskytují i velkolepé úspěchy. Člověk tím pádem vůbec nemůže tušit, co přijde.
Vilém: Přijde mi, že je velice rozpolcený. Plný pozérů, kteří jdou proti proudu samoúčelně – jen aby šli proti proudu, bez hlubšího důvodu nebo snahy něco změnit. Zároveň mi svět přijde velice přecitlivělý a spousta humoru se proto úplně vytrácí.
Dickies: Je. To. Crazy.
Vojta: Současný svět je krásný. Současný svět je barevný. Současně je trochu na prd.
Ali: Lidi se zbláznili. Hudba osmdesátek si náležitě vysloužila pozornost dnešní generace. Rok 2024 je pro popovou hudbu zlatý čas.