Vstupní prohlídka: Elmira Lyapina

Původem tatarská umělkyně Elmira Lyapina před lety vyrazila do Česka, aby tu získala hudební vzdělání. Nakonec se rozhodla zůstat a své kořeny dnes přenáší do své hudby i do práce. Ve vstupní prohlídce vypráví o sólové tvorbě i o tom, proč nerušit na komorních koncertech. Jeden z nich, kde bude Elmira v hlavní roli, můžete na konci února navštívit v nuselské kavárně Zrnko zrnko.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Hraji instrumentální klavírní hudbu. Nezpívám, poněvadž šetřím své posluchače. Když si člověk představí klavírní hudbu, tak je hned znuděný, anebo hýří nadšením: „Jo, Hans Zimmermann, byl jsem na jeho koncertě v první řadě… Ennio Moricone – kdo ho prosím vás nezná, počkejte… zahraji Amelii od Tiersena předtím, než nám ukážeš, co umíš…“

Co může vést k hudebnímu stylu, který hraji? Kromě melancholické povahy a ukrutně nudného charakteru? Snad jen klasické akademické hudební vzdělání, láska k pianu a možnost nejpřesnější neverbální komunikaci a vyjádření celého spektra emocí během několik vteřin.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Poskytuji poradenství byznysům, přednáším na vysokých školách, a co se týče zájmů, tak se snažím ukazovat netypickou kulturu turkických národů, a to hlavně skrze různé kulturní vzdělávací akce, jako jsou koncerty a festivaly, v rámci spolku KITAP.

Co je nejhoršího na hraní bez kapely?
Nejhorší je, že klavír je poměrně komorní nástroj, zvlášť v době elektronické hudby s mocným technickým zesílením. Když jde o vystoupení na festivalu v otevřeném prostoru, tak se krása a intimita klavírního zvuku ztratí, a je tu dilema – buď člověk uzná, že to není jeho den, čas a místo, anebo ho pýcha dovede k tomu, že začne bezhlavě bušit do kláves.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Mluvící „posluchači“? Zajímá mě, o čem diskutují, taky bych se ráda zúčastnila konverzace.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Hudebníci to mají asi různě. U mě a mých známých je důležitý dostatek vody, aby člověku z nervozity nevyschlo v krku.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Hudba je prostředek komunikace a vyjádření toho, co se nedá sdělit prostřednictvím slov ani za několik hodin. Každý skladatel nejen že vkládá do své kompozice konkrétní myšlenku a emoci, ale nabízí i prostor pro sebe a posluchače, v němž mohou uchopit něco důležitého pro sebe sama. Co se týče interpreta, tak i ten bude postupovat podle svého cítění skladby a situace. Asi proto věnuje hudebník hodně času vyhledávání hudebního materiálu, zkouškám, naslouchání a čtení. Historických, biografických nebo psychologických knih a článků, aby mohl poskytnout buď větší prostor pro promyšlení konkrétního díla, anebo aby nasměroval posluchače k určité myšlence.

Jak bys charakterizovala současný svět ve třech větách?
Svět je krásný a jsme to my, kdo jej občas dělá ošklivý. Asi je to tím, že neudržíme balanc. Já nabízím jako balanc k energické elektronické hudbě trochu své naivní melancholické klavírní hudby s orientálními prvky.