Vstupní prohlídka: Evolet

Evolet je projekt v Brně usazené písničkářky Evy Jurčákové, která své debutové album vydala v roce 2019 a získala za něj hned několik nominací ve slovenských cenách Radio_Head Awards. Eva vystupuje s kapelou, kterou tvoří kytarista Martin Krajíček, baskytarista Ondřej Čech, bubeník Jan Orava a vše je okořeněno synťáky Antonína Koutného. Nejen na to, jestli je lepší hrát s kapelou nebo bez ní se ptáme ve vstupní prohlídce.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
EVA: Popravde, nie som schopná v tejto chvíli pomenovať štýl, ktorý hráme. Je to neustálý vývoj. Priateľ náš štýl nazýva holčičí spověď. To je vlastne celkom výstižné. Čo sa týka hudby, inšpirujem sa ľuďmi, muzikantmi, ktorých stretávam „na ceste“. Inšpiráciu k textom nachádzam najčastejšie v mojich životných krachoch, emocionálnych búrkách a raných opiciach.

ANTONÍN: Co se týče hraní v Evolet, tak do jisté míry charakter nástrojů, které tam používám, ač vystupuji sám za sebe jako kytarista (Teve), v kapele mám roli experimentálního vytvářeče nálad z neobvyklých zvuků, šumů nebo ruchů a samplů, teda tak to bylo alespoň ze začátku, než jsem si pořídil syntezátory. Ty když vidí zvukař, tak jsem automaticky pasován do role klávesáka, čemuž se musím smát.

ONDŘEJ: Jako každý muzikant, který už v životě něčeho dosáhl, jsem si uvědomil, že různé hudební prostituce a tanec u tyče za pivo a párek nejsou řešení na věky. Proto jsem se rozhodl hrát hudbu, která pro každého reprezentuje konečné řešení hudební otázky a znamená nepřetržitý přísun peněz, drog, sexu a rock&rollu.

MARTIN: V muzice není nutné se omezovat stylem.

JAN: Eva. Inspirací bylo a stále je mnoho, ale nakonec to vždy skončí u toho, že jedinou (dovolenou) inspirací je Eva. Děkuji jí za to!

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
EVA: Živím sa ako psychológ v dopravnom podniku mesta Brna. Život mi priniesol profesiu úplne mimo umelecký obor. Ale aj v tomto prostredí sa nezapriem a bavím sa hlavne tým, že si dokážem v práci udržať kreatívne flow.

ANTONÍN: Rád šmejdím po bazarech a blešácích, kde občas najdu různé úlovky nebo i poškozené nástroje, které opravuji a prodávám. Baví mě pronikat do tajů kytarářského řemesla.

ONDŘEJ: Jsem vědec a učitel, pracuji hlavně na výzkumu úložišť energie budoucnosti. Je to nečekaně zajimavé a zábavné, skoro jako hrát v kapele.

MARTIN: Hudbou. Sem tam grafikou.

JAN: Bavím se s rodinou a živím se jako univerzální expert. S hraním si pouze pohrávám.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
EVA: Najhoršie na hraní bez kapely sú moje trasúce sa prsty, ktoré netriafajú tie správne struny. Hranie s kapelou je samá dúha, radosť a jednorožci, však chalani?

ANTONÍN: Bez kapely je nejhorší, že mi nikdo nekryje záda a za vše, co je slyšet, si můžu sám. S kapelou je nejhorší, když se dobře neslyším, ale to už jsme, zdá se, docela vychytali.

ONDŘEJ: Hraní v kapele je tak skvělé, že je těžké na tom najít něco špatného.

MARTIN: Čekání.

JAN: Nejhorší je, když musíte po koncertě řídit a vést zbytek kapely po koncertě autem někam. Ale pizza ještě není snědena, pivo není vypito. A vůbec není důvod spěchat.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
EVA: Telefón od syna. Som úzkostná matka.

ANTONÍN: Moje vlastní nerozhodnost… rozhodně.

ONDŘEJ: Když přiletí na pódium kalhotky. Naštěstí se to často nestává.

MARTIN: Upadnuté trsátko.

JAN: Jezevec na koloběžce, který popíjí ruskou vodku a zpívá Kde domov můj.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
EVA: Naposledy sme dostali pizzu a lahváče. Ale raz, samozrejme už čoskoro, keď budeme s kapelou vypredávať haly, bude v backstagi Evolet povinné prosecco a sushi.

ANTONÍN: Nejlepší je obejít backstage právě bez jídla, s plným žaludkem se to dá taky, ale pomaleji.

ONDŘEJ: Já bych se neomezoval jen na jídlo a pití, Mike Stern prý chce po koncertě hodinu plavat v bazénu a to je důstojný způsob, jak zakončit večírek s kapelou.

MARTIN: Dobrého bílého vína.

JAN: Obecně nedokážu odpovědět. Pokud jde ale čistě o uspokojení mých potřeb, tak mi stačí pivo a kus masa.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
EVA: Za platne od mojich milovaných interpretov, za dievčenské gitary v pastelových farbách, za kvetiny na stojan od mikrofónu.

ANTONÍN: Za nástroje... dříve občas za koncerty.

ONDŘEJ: Většinou za hamburgery a pizzu, spoustu hamburgerů a pizzy.

MARTIN: Za vše kolem hudby.

JAN: Dřív jsem kupoval každou pytlovinu, na kterou se dalo bouchat, nebo alespoň hrkala. Hlavně při cestách do zahraničí jsem se snažil sehnat nějaké místní perkuse. Ale už jsem z toho trochu vyrostl. Takže když kupuji něco nového, tak se snažím vybrat nějaký jiný kus, který zase prodám.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
EVA: Nemám rada obecné charakteristiky o tom, v akom chaose sa svet nachádza bla bla bla... A kedy svet nebol v chaose? Takže s dovolením charakterizujem súčasný svet Evy Jurčákovej: 1. Rodina je cieľ, ktorý neustále vidím pred sebou. 2. Bez požitkov by to proste nešlo. 3. Ešte stále verím v ľudské dobro.

ANTONÍN: Novinové titulky mluví za vše: Žena žije deset let se sekerou zaťatou v hlavě; Kanibalové snědli televizní štáb; Muž příliš zrychlil na motorce, skončil na oběžné dráze.

MARTIN: Pořád se točí.

JAN: Príma den se nám dělá. Nálada prostě skvělá. Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový.