Vstupní prohlídka: Tryo

Už chvíli je rodina brněnského vydavatelství Kabinet Records větší o nový přírůstek. Svou první dlouhohrající desku u něj vydala místní indie kapela Tryo. Trojice Šimon Podrazil, Lucie Čejková a Hynek Čejka vyslala album nazvané Sustainable Gardening do světa 26. února, a to jak na vinylu, tak v digitální podobě. Co nám o sobě prozradili v jednom ze svých prvních rozhovorů?

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Luc: Řekla bych, že jednoduše hudba, co sama poslouchám, takže tak nějak všechno od shoegaze přes indie kytarovky až po r&b. A taky to, že jsem prvně hrála na klavír a bavily mě všechny ty preludia, takže teď hraju na basu a mám pořád tendence vymýšlet nějaký melodie.

Šimon: Je to asi vliv veškeré muziky, co poslouchám a kterou jsem se průběhem let probral a kterou jsem hrál. Ale obecně mě ke spoustě hudby dostal Ivo Lorenc (Beps’n’Johnnies, Science Killer), to byly takový turning-points, spousta muziky od něj.

Hynek: Největším zlomem pro mě bylo, když jsem asi ve čtrnácti objevil písničku I Stand Alone od Roberta Glaspera. To byl takovej odrazovej můstek - následovali J Dilla, Flying Lotus, Kendrick Lamar a podobně. Tahle hudba moje hraní ovlivňuje asi nejvíc. Minimálně kvůli ní používám druhej snare místo floor jako pořádnej swagger.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Luc: Živím se kávou a bavím se mediálními studii a psaním o změnách klimatu.

Šimon: Studuju práva, pracuju jako advokátní praktikant a zároveň se tím bavím. Jinak hodně jím a vařím.

Hynek: Hudbu už i studuju, takže to je momentálně celej můj život, ale jinak chodím ven s pejskem a koukám na anime.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Luc: Na hraní v kapele je nejhorší, že mi často smrdí vlasy a oblečení od cigaretovýho kouře. Bez kapely je nejhorší to, že mi ten cigaretovej smrad chybí.

Hynek: Na hraní v kapele je nejhorší to, když musím držet tempo podle Šimonovýho looperu. Já totiž tempo držet neumím. Naštěstí žádnou písničku, kde bych tohle musel dělat, ještě nemáme. No a hraní bez kapely je nejhorší v tom, že můžu mít pocit, že hraju jako bůh, ale když se pak slyším zpětně, tak zním jak trus.

Šimon: Málo místa v autě na všechny moje cajky.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Luc: Pavouk, co mi zmizel z dohledu. Ale jestli se ptáš, co mi rozhodí pozornost, když hraju, tak to když je moc tma a nevidím na hmatník a na setlist. Anebo naopak když je moc světlo. A taky když mají v klubu takovou tu věc na umělou mlhu, která štípe do očí a krku.

Hynek: Slevy na VST pluginy, white privilege a jakýkoliv náznak komunikace mezi Frankem Oceanem a zbytkem světa.

Šimon: Silonky.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Luc: Na jídlo bun bo nam bo s tofu a na pití ginovej drink v plechovce s obrázkem ježka, co se vyrábí jenom v Estonsku.

Hynek: Bun bo nam bo, nachos se salsou, matéčko či matcha, gintonic.

Šimon: Burritos a Seicha.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Luc: Za vinyly. A za kafe a víno, abych měla co pít, když poslouchám vinyly.

Hynek: Pomalu ale jistě nahrazuju svou soupravu kus po kusu levnýma vintage českýma bubnama a činelama. No a samozřejmě desky, že.

Šimon: Kytary, kytarový krabičky, aparáty, desky, koncerty.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Luc: Přemýšlím o tom už deset minut. Nemůžu na nic přijít. Asi to radši žiju, než o tom mluvím.

Hynek: Je to už celkem naprd, jak je to dlouhý. Ale aspoň je čas na domácí pokojíčkový hudební projekty. A až tady bude moc teplo a všichni umřem, tak nás aspoň ty projekty přežijou.

Šimon: Je to hroznej zmatek. Všichni pořád někam spěchají a něco hledají. Pomalost neexistuje.

více o albu Sustainable Gardening zde