Zkouška dospělosti jde do kin

Ve čtvrtek 13. dubna do českých kin zamíří jeden z nejvýraznějších filmů loňského festivalu v Cannes, nekompromisní drama o lidském svědomí Zkouška dospělosti (Graduation, Rumunsko/Francie 2016) rumunského režiséra Cristiana Mungia. Kromě ceny za nejlepší režii v hlavní soutěži festivalu si drama vysloužilo také množství superlativů od zahraničních i českých kritiků. Příběh otce, který se za cenu kompromisů snaží zajistit své dceři lepší budoucnost, je podle Screen International tak „živoucí, až při něm divák zapomene, že se dívá na film“. Po uvedení na MFF Karlovy Vary a festivalu Be2Can proběhne slavnostní premiéra Zkoušky dospělosti v rámci 24. Dnů evropského filmu.

Film Zkouška dospělosti je v první řadě rentgenovým snímkem okamžiku, kdy si uvědomíte, že většinu života už máte za sebou. Udělali jste významná životní rozhodnutí a teď jste tady. Často život v tomto věku nevypadá přesně tak, jak jste si ho v mládí představovali. Ale je, jaký je, a moc toho na něm už nezměníte. Přesto máte pocit, že ještě můžete něco udělat. Něco, co by dalo všem vašim dosavadním neúspěchům nějaký smysl: ochránit své děti, naučit je něco dobrého, pomoct jim volit si lépe než vy. Přesto není zřejmé, co je dobré dětem říkat.

Zkouška dospělosti je příběh o ústupcích a zásadách, o rozhodnutích a volbách, o individualismu a solidaritě a také o výchově a rodině a stárnutí. Je to příběh rodiče, který se snaží přijít na to, co je pro jeho dítě nejlepší, jestli by mělo jeho dítě ve skutečném světě uspět, nebo být za každou cenu upřímné a snažit se měnit svět, jak jen dokáže.

Romeo Aldea se nachází ve fázi, kdy mu život protéká mezi prsty. Už není žádný mladík, ale není ještě ani starý. Manželství se mu rozpadá, jeho matka je stará a nemocná a dcera je na prahu vlastního života. Přemýšlí nad tím, jak bude život vypadat, až dcera odejde z domova, jak bude vypadat jeho příštích pět, deset, dvacet let. Co bude dělat dál? Neumí si na to odpovědět – zažívá jen velikou úzkost a pocit, že se musí dál lopotit a přežívat ze dne na den. Ale žije ještě skutečně? A co může udělat pro to, aby varoval své dítě? Jak vést dceru, aby neskončila ve stejné slepé uličce, až jí bude tolik, co jemu teď?

Příběh Romea Aldey je také příběhem společnosti a jejich institucí. Existuje vztah mezi ústupky, korupcí, výchovou a chudobou? Můžeme vychovat děti o tolik jinak, než jak jsme byli sami vychováni?

Zkouška dospělosti patří k filmům, které si váží reality a realismu. O realitu se samozřejmě nejedná, jen využívá každodenní události zachycené v reálném čase, bez střihu, k přeorganizování momentů, které by realitou být mohly, k vytvoření reality, která je organizovanější a strukturovanější než reálný život.

Příběh respektuje sled událostí, ale zůstává subjektivní, omezený perspektivou hlavního protagonisty. Přesto chce, abyste porozuměli jeho pocitům a myšlenkám – ale jen tím, že ho z dálky pozorujete. Důležitá je pravdivost každého okamžiku. Vlastní názory režiséra na morální dilemata, která příběh ukazuje, interpretace jednotlivých herců, natáčecí styl – nic z toho by vás nemělo odvádět od sledování řetězce událostí a od utváření vlastních závěrů o příběhu, postavách, hodnotách a přesvědčeních, které film zkoumá.