10 + 1 = Emilija Đorđević (Koikoi)

Emilija Đorđević je členkou bělehradské skupiny Koikoi. Ta vznikla v roce 2019 a získala si pozornost písničkou na kompilaci platformy Hali Gali, která podporuje nové hudebníky a prosazuje otevřený přístup k hudbě. Členové Koikoi pocházejí z různých prostředí, ale mají společný cíl, totiž dělat hudbu propojující intimní atmosféru undergroundu a přitažlivost mainstreamu. Takové je i jejich debutové album Pozivi u stranu (2021). Poslouchejte deset (+1) nejoblíbenějších písníček Emiliji s námi, nalaďte se před koncertem v rámci festivalu Liveurope.

Obojeni Program – Kad se neko nećem dobrom nada
Před sedmnácti lety jsme s kamarádem celou noc poslouchali tuhle písničku znovu a znovu. Když jsem slyšela riff a text, něco se ve mně pohnulo. V mé mysli se otevřel nový svět a všechno, co se týká hudby, začalo.

The Stone Roses – I Wanna Be Adored
Tato píseň je jednou z manter, která se mi často honí hlavou. Dovolím si tvrdit, že The Stone Roses jsou jednou z nejdůležitějších a nejvlivnějších kapel konce minulého století. A tenhle song je na jednom z mých nejoblíbenějších alb vůbec.

Fleetwood Mac – The Chain
Když se mluví o hudbě, není možné nezmínit Fleetwood Mac. Aranže kytar, zpěvu, sladění melodií, všechno je dokonalé. Album Dreams vzniklo, jako by přicházelo z budoucnosti. Nikdy ho nepřestanu poslouchat, protože pokaždé na něm slyším novou vrstvu, je to jako vánek a znovu a znovu se zamilovávám.

Joy Division – Disorder
Když jsem Joy Division slyšela poprvé, říkala jsem si: jak je možné, že tak jednoduchá hudba může být tak melodická? Později jsem pochopila, že i ta nejjednodušší hudba je ve skutečnosti dost složitá, protože je těžké vytvořit a zachytit univerzální momenty několika málo prvky. Basové linky mě fascinovaly dlouhou dobu, až jsem si uvědomila, že možná musím hrát na baskytaru, tak jak je.

Darkwood Dub – Regioni
Často opakuju, že kdyby se Darkwood Dub narodili v Anglii nebo USA, byli by světově uznávanou kapelou. Nikdy v životě jsem neviděla větší jednotu, spojení a sílu mezi čtyřmi lidmi na pódiu. Měli ten nejautentičtější projev a kouzelné koncerty. Zkrátka srbský národní poklad. Zajímavost: V téhle kapele hraje Miki Ristić, můj oblíbený baskytarista, nejlepší na světě.

Damon Albarn – Heavy Seas of Love
Kdysi jsem si prošla těžkým životním obdobím a tahle píseň mě nějakým způsobem přiměla jít dál a ukázala mi, že nakonec všechno zapadne na své místo. Vlastně jestli bude další život, chtěla bych se narodit jako David Albarn.

The Flaming Lips – Race for the Prize
Musím přiznat, že jsem The Flaming Lips objevila až později. Race for the Prize z alba The Soft Bulletin je jedna z písní, které oslavují život jako takový a má nejkrásnější úvod. Tak naivní a zároveň obrovská a mocná. Vokál Waynea Coynea mě dokáže rozplakat.

Radiohead – Bodysnatchers
Hudba Radiohead překročila všechny hranice, až se začala líbit i delfínům. Tato píseň je pro mě zvláště důležitá kvůli mistrovským pasážím na kytary, rytmu a té části, kdy se zdá, že vychází ze zármutku, aby si oddechla. Jeden z nejumělečtějších přechodů, které jsem v hudbě slyšela.

Tame Impala – The Less I Know the Better
Kevin Parker je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších hudebníků 21. století. Ráda říkám, že našel recept na retro s moderním zvukem. Tato píseň, ale zejména basová linka vibruje vesmírem. Loni jsem byla na koncertě Tame Impala a můžu říct, že to byl největší audiovizuální zážitek v životě.

Seine – Spavam
Z Balkánu musím vyzdvihnout kapelu Seine jako něco, co tu dlouho nebylo. Vždycky si zamiluju specifickou barvu vokálů, nevšední bubenický groove a minimalistické basové linky. LP Sno Sna patří mezi ta, která si často pouštím, a skladba Spavam je moje nejoblíbenější. Pokud budete mít možnost slyšet je naživo, nenechte si to ujít!

Guilty Pleasure:
Britney Spears – Toxic
Písnička, která se vám ve vteřině dostane do hlavy, pak ji celý den nemůžete dostat ven, až se zblázníte.