10+1 = Anna-Marie + Tasya (Lunchmeat)

Co může být lepšího než doporučení přímo od členek týmu festivalu, které vám prozradí, na jaká shows letošního Lunchmeatu se nejvíce těší? Anna-Marie a Tasya se s námi podělily o deset a jeden tip. Obojí od srdíčka, těšíme se příští týden.

ANNA-MARIE

Oklou
Oklou, jedna z mých nejvíc oblíbenejch producentek ever. Tenhle tráček byl na prvním místě žebříčku mejch nejposlouchanějších písniček v předloňskym roce jedný ne úplně férový streamovací služby. K Oklou se vracim vždycky, když je mi z něčeho úzko (druhou volbou je Selected Ambient od Aphexe). Totál pohlazení na duši & uši.

Kavari
Asi můj největší objev letošního roku. Tenhle set společně s PC Music miláčkem umru je total přestřel, už sem si ho pouštěla tak 87574639x. See you dancin' hodně hard v pátek ráno ve Veletržáku.

Machinedrum
Machinedruma, legendu, kámoše Jimmyho Edgara (jejich projekt Jets miluju), mi ukázal brácha tak pět let zpátky a hnedka sem byla in love. Jeho sety i produkce jsou zábavný a hrozně příjemný od začátku do konce. Z nejnovějšího alba mě ba nejvíc kolabo s Kučkou. Na Lunchmeatu se představí ve special novym AVčku s Davidem Wexlerem, kterej spolupracoval na vizuálech třeba s Flying Lotusem, The Weekndem nebo Bonobem. Buy tixxxx or cry later.

Aisha Devi
S jednou nejvíc talentovaných hudebnic poslední dekády sem měla možnost se seznámit osobně, když sme dělali před třema lety pop up Neone v Holešovický tržnici. Je skvělá a na nic si nehraje. Jako její produkce. Poslední album Death Is Home je pure osobní intimní zpověď. Manifest. Hledání sama sebe, podle jejích slov. Na Lunchi představí nejnovější AVčko společně s Emanuelem Biardem (loni tu byl s Evian Christem – koncík, na kterym sem se málem rozbřečela štestim), který sme s Tas viděly Berlíně na CTMku. Nevim, jestli sem letos už viděla víc heavy perfo – ngl cca v půlce sem se koukla na čas a myslela sem, že uběhla už třeba hoďka a ono teprve třicet minut. Bude to very last act letošního Lunchmeatu a bude to fakt nezapomenutelný. Těšim se moc.

Cortical
Sevi Iko Dømochevsky se vrací po roce zpátky společně s Daniel Benza, aby představili asi nejvíc heavy-strobo avéčko celého festivalu. Multitalented Sevi spolupracoval na vizuálech třeba se Skrillexem, s Arcou, Holly Herndon nebo Aho Ssanem. Moc nevím, co víc k tomu napsat. Dondite.

TASYA

Il Quadro di Troisi - Real
Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších tracků vůbec – a ukázali mi ho naši dramaturgové Kuba a Jirka, jakmile vyšlo první album Il Quadro di Troisi. Od té doby je jedním z mých oblíbených závěrečných tracků. Proplétá se tolika vzpomínkami – výlety do Itálie, moje narozeniny, večírek na šlapadlech s proseccem a přáteli na konci léta a všemi těmi různými okamžiky, které spojuje radost, lehkost a trochu nostalgie s tím šťastně smutným pocitem. Myslím, že jsem slyšela už spoustu skladeb, ale tahle dokonale vyprodukovaná věc od Donata Dozzyho s andělským italským vokálem Evy Geist se pro mě stala jednou z těch, které budu milovat navždy. A ten zvuk moře na konci? Ahh! Čistá blaženost v sonické podobě. Snili jsme o tom, že to uvidíme naživo, a teď se to děje – na Grand Closing 15. ročníku Lunchmeat Festivalu (na youtubu maji 35 k poslechu a 10 k z těch jsou jenom nasi Lunchmeati).

Abadir - Tenterlé تنترليه
Rami Abadir dokáže vytvořit dechberoucí ambientní track nebo šílený club banger, jeho zvuk poznáš podle arabských rytmů smíchaných s vlivy některých našich oblíbených žánrů – jersey club, reggaeton, footwork nebo jungle. Texturálně jsou jeho skladby neskutečně bohaté a detaily tak fresh, že mi připomínají, proč miluju poslouchat hudbu. Někdy mě napadne hříšná myšlenka, že bych mohla odhadnout, co se v tracku stane, ale jeho produkce je jako divoká jízda. Je také mega foodie (jako já) a vyzná se v jídle, což je vlastnost, kterou na lidech mega oceňuji.

object blue - Procession of Healers
object blue jednou řekla, že nemá ráda předvídatelný rytmus, and I couldn’t relate more. Neuvěřitelná producentka, která vytváří nové zvukové světy s obdivuhodnou elegancí… Mistrně balancuje chaos a přesnost, používá samples ze svého bytu a míchá je s alchymií sound designu. Některé její tracky mají téměř symfonický nádech – byla jsem posedlá EP Grotto a dualitou úvodního a závěrečného tracku, ale Procession of Healers zní jako hi-tech hurikán, co mě úplně smete. Me likey. Na Lunchmeatu ji doprovodí vizuálema její manželka, brilantní vizuální umělkyně Natalia Podgorska. Viděla jsem malou ukázku a je to tak neskutečně krásné, že budu brečet shiny pixel tears.

Rick Farin - Life Strobe
Emocionalita tohoto tracku trefuje do mého srdíčka, nějak takhle se cítím žít v roce 2024. Jeho nové album, které snad brzy vyjde, je opravdu next level fuego a vizuály budou nezapomenutelné. Pokud posloucháte současný Nuxxe-inspired pop, zamilujete se do té desky 100 %. Jo a btw, Rick a jeho manželka Claire pravděpodobně dělali videa a vizuály pro všechny vaše oblíbené stars jako Eartheater, Sega Bodega, Lsdxoxo, A.G. Cook nebo Shygirl jako studio Actual Objects. Legendary status.

Aasthma - Procession of Healers
Když jsem poprvé slyšela The Arrival, bylo to natolik everything everywhere all at once, že jsem nedokázala vybrat svou oblíbenou skladbu, ale jako milovnice heartbreaku jsem se zamilovala do 3 am a hlavně do Lights Out, protože miluju dynamické love songs – Pär Grindvik a Peder Mannerfelt z Aasthma jsou mistři produkce, kteří se soustředili na techno, dokud nepotkali Fever Ray. Z téhle spolupráce vzešli plní nových nápadů pro společné album, které bude znít úplně jinak – tak vzniklo The Arrival. Budu tančit jako posedlej tasmánský čert v první řadě – doufám, že 3 am zahrají jako závěrečnou skladbu a pak nás Oklou všechny pošle do nebe.

+1: GbClifford - Harmless
Je to track, který neuslyšíte online, od anonymního projektu GbClifford a je to nejkrásnější písnička letošního roku. GbClifford je projekt primárně na live hraní a je to nejkrásnější a nejvíc real & raw live, co můžete zažít v této zemi.