3 chytrý odpovědi na 3 blbý otázky: o Ufomammut

Italská scéna na našich pódiích hostuje poměrně pravidelně, nedávno tu hráli Mombu, dříve jejich předchůdci ZU, ale nejen oni. Navíc - Ufomammut znají i ti, pro které je italská scéna španělská vesnice. Protože proč? Protože vydávají na Neurot Recordings, na kterém se shodnou metly, hácéčkáři i alternativci. Koncert se odehraje ve velmi frekventovaný termín a nejen na něj se ptáme v krátké zpovědnici, do níž se posadil Viktor Palák ze společnosti Naše koncerty, když gig Ufomammut pořádají ve spojení se „závorkama“ a Marastem. Naše-vaše, závorky, maras, metal, samá klíčová slova... Ufomammut.

Italská scéna... co to vůbec je? Jak se Ufomammut vydělují z ohromné masy stoner metalu, který se valí zeměkoulí?
Z pohledu cizince to vypadá vždy jinak než z domácího dvorku, takže i když se tomu Italové brání, nelze si nevšimnout, kolik siláků od nich za poslední roky prorazilo. Namátkou The Secret, Amia Venera Landscape anebo parta kapel sdružená plus minus okolo labelu Supernatural Cat: Morkobot, Lento, OvO. A taky všichni ti basoví titáni jako Zu či jejich pohrobci Mombu. Ufomammut jsou z nich vidět asi nejvíce, zajisté i díky spojení s Neurotem, které navázalo na společné evropské koncerty s Neurosis. Ufomammut ale „udělaly“ zejména jejich desky a styl, který si v tom všem blátě opravdu uplácal vlastní tvář – jsou totiž děsně precizní i neobyčejně zemití zároveň. Dalo by se říct, že každou hroudu bahna, kterou vám vrhnou do obličeje, předtím až vědecky uhnětli. A posluchačům se podle všeho líbí, když ví, že mu do ksichtů nelítají jen nějaké nahodilé shluky špíny.

Indicie jsou jednoznačné: Sedmá deska, výpravné dvojalbum Oro: Opus Primum/Opus Alter. Budu hodně mimo, když řeknu, že tebe, potažmo Naše koncerty zajímají kapely s jistým potenciálem tajemného, obskurního, v tomto případě možná až „alchymického“?
Nejednoznačnost je něčím, co mě na hudbě rozhodně přitahuje a když to tahle nadhazuješ, dává to určitě smysl. Vábí nás temné nálady, které si pohrávají s tím, co je všední a co dokáže obyčejnost překračovat. A takové jsou plus minus i kapely, které jsme zatím hostili. Okultno nám je blízké, baví nás, když kapela dokáže lechtat brány do pekel, přičemž na mysli mám pekla osobní, nikoliv ta, za nimiž čeká armáda metalových satanášů. V případě Ufomammut neméně dráždí i spojení nesmírně bytelné muziky, v níž je i kupa nijak předvádivého umu. Při pohledu na technický rider kapely je jasné, že tihle vousáči budou kromě pijanů i inženýry.

První máj je odjakživa poměrně frekventovaný termín, i když letos není Mayday – řešíte coby promotéři „ožehavé termíny“? Proč zrovna Chapeau Rouge? Fluidum korespondující s fátem kapely?
Řešíme a v tomhle případě nebylo zbytí. Buď Ufomammut na prvního máje, anebo vůbec, rozhodnutí tedy nasnadě. O termínu jsme se šířili od ledna, jen včera a dneska jsem se dozvěděl o dalších dvou akcích, které v Praze budou a které rozhodně nejsou blbé, ale na kňourání není čas. Raději jdeme vymýšlet, jestli uděláme Italům domácí sekanou nebo quiche, protože – jak víme od Amia Venera Landscape – „never eat Italian outside of Italy“.

A proč Chapeau? Protože s klubem kamarádí Vašek ze spolupořádajících „závorek“ (kromě nich má v akci prsty ještě Marast Music) a protože stísněný (a tento večer nekuřácký) prostor bude mít na vyznění sonického návalu Ufomammut blahodárnější vliv než velkoklub, kde ani stropu nedohlédneš. Anebo fluidum a fátum potřebují široké únikové cesty?