Klid

Nová deska skupiny 50m Znak výroční žebříčky nestihne, vyšla před pár dny, ale je to celkem jedno, jim určitě. Jmenuje se Nadechnout se a stříká z ní neochvějná energie...

Člověk aby měl po ruce nějaký toolkit, jak se v podobných dnech chovat, jak nakládat se silami i náladou. Nějakou pohotovostní zásobu, krabičku poslední záchrany, jak se tomu dřív říkalo.

Můj první rok v Praze se nesl ve znamení koncertů, festivalů, divadel a celkově velké porce toho, co naše široká umělecká scéna nabízí. Není toho málo.

Je to sice strašný klišé, ale přátelství JE někdy víc než láska. Protože láska často krachuje, a právě přátelství a hudba, potažmo koncerty pak hojí rány na srdci.

V honbě za lepším životem, který vám tu nikdo neslíbil, se platí velmi vysoká cena – cena věcí, kterých jste se museli vzdát.

Jsme v hajzlu, ale souvrať podzimního slunce mě nepřestává fascinovat. „And all for fear of what I'll find/ If I just stop.“

Můžete si střihnout tipovačku, koho z letošního programu LGW přivezou Heartnoize, kdo se objeví v Topolovém hájku, kdo na stránkách Full Moonu. Dvěma slovy: akce roku.

Dušičky jsou zvláštní svátek – moment vzpomínání, kdy se přítomnost protkne minulostí a my si uvědomíme vzácnost, ale i pomíjivost okamžiku.

Zásadně mě neovlivnil žádný film, kniha ani rozhovor, všechno je nějak přirozeně příjemné a věci do sebe víceméně zapadají.

„A čím větší ta bolest je, tím větší krásu potřebuješ.“ Nikdy dřív mě nenapadlo, že právě ona může být na druhé misce vah.