Buď promotérkou V: "Promo bylo hrozně slabý, nikde jsem to neviděl."

Minule> jsme sestavili rozpočet, vysvětlili jednotlivé položky a nastínili jejich úskalí a jako bonus jsme představili instituci křišťálové koule, která je plus minus nejpřesnějším ukazatelem úspěšnosti koncertu. Je na čase ukázat možnosti, které mohou nepřízeň osudu, počasí a finálových fotbalových zápasů odvrátit.

V původním, neseškrtaném rozpočtu bylo na propagaci vyhrazeno dva a půl tisíce korun. Nevyplatí se to podceňovat. Internet je zadarmo, ale stačí to? Tajemství: ano, někdy to na pokrytí nákladů stačí. Ale nesmíte se divit ani tomu, že přišlo pět lidí. Jindy zase utratíte tisíce za výlep a přijde patnáct. Máte zkušenosti se sázením? Tohle je podobné. Ať už dopadnete jakkoliv, „promotér“ je od slova „promo“ – děláte kapele a koncertu promo. A i když je to smutné, vaše schopnosti „být dobrým promotérem“ se odvíjí od počtu lidí v publiku – bez ohledu na to, jak dobrá akce nakonec byla. To, že kapela zahraje skvěle, není vaše zásluha.

Takže co? Základem "analogové" propagace jsou letáky. Někdo je musí udělat, vytisknout, zaplatit a roznést. Ve photoshopu dnes umí každý, horší jsou estetická měřítka (grafik je povolání, které vyžaduje talent – proto tolik z nás není grafikem): nechte si udělat leták někým, kdo to umí. Pokud chcete ušetřit, můžete je vytisknout tajně v práci, pak jenom ořezat. Výsledek je tristní a když těch letáků chcete pět tisíc, moc si nepomůžete. Flyery nechte v klubu, kde se akce koná, v přilehlých hospodách, klubech a jiných veřejných místech, v prostorách, kde se pravidelně konají kulturní akce (byť ne ty vaše), v kavárnách, kam chodí spousta lidí, poproste své kamarády, aby vám to někam vzali (školy, koleje, další kavárny a hospody, kina), nebo si zaplaťte roznos.

To samé platí pro plakáty, s tím rozdílem, že tiskárna v práci už na takové srandy nestačí a hlavně, ne každé místo (kromě „vašeho“ klubu) vám plakátování dovolí. Jsou dva druhy plakátů: ty, které rozlepíte v klubu a na spřízněných místech, a ty, které jsou určené pro masový výlep na ulici. Oficiálně je to drahá sranda, ale od cen černého výlepu se to zase tolik neliší, navíc vám to do druhého dne nikdo nepřelepí. Plošné plakátování je vhodné jen pro velké koncerty, ale to už je záležitost rozpočtu, se kterým pracujete, a velikosti kapely, jejíž koncert chcete propagovat.

Další, ne-internetové promo zahrnuje články a tiskovky v médiích. Je dobré mít připravené info o kapele (tzv. tiskovou zprávu), fotky v tiskové kvalitě a další materiály (desku k recenzi, lístky do soutěže...) a hlavně, známé v časopisech a novinách. Na emaily typu redakce@nejakenoviny.cz nikdo neodpovídá, je dobré směřovat nabídky na konkrétní osobu. Ideálně někoho, kdo vám dluží laskavost. Malá, nezávislá kapela, operující v okrajových žánrech, je touto cestou prakticky nezpropagovatelná, což je problém jednak místa v tištěných médiích, jednak malé ochoty se tím zabývat. Dá se zkusit i rádio, Wave, Radio 1 nebo internetové streamy se této muziky neštítí. Funguje taky tzv. šuškanda – zmiňujte se o koncertu, kde můžete. Kamarádi a známí pošlou pozvánku dál a zvlášť v malonákladových koncertech můžou Jardík a Pavlík udělat rozdíl v (ne)úspěšnosti koncertu. A bez ohledu na vstupné, je vždycky hezčí pohled na koncert, kde je plno, než na deset, byť platících.

Gró propagace koncertu je v posledních letech internet. Facebook, twitter, last.fm, songkick, hudební blogy, novinkové portály, hudební a foto servery. Udělejte si kamarády, nabízejte lístky, vyměňujte kampaně za akreditace, mějte připravené bannery. Obměňujte tiskovky, sdílejte, zmiňujte se, kde můžete (diskuzní fóra, portály typu nyx.cz), připravte anglickou verzi – pokud koncert děláte v Praze, lákejte cizince, turisty a expaty.

Poznámky pod čarou:

1) Počítejte s tím, že rozdáte spoustu akreditací. Rozmyslete si, co vám za to ještě stojí (stačí zveřejnění tiskovky? psali recenzi? chtějí napsat report, fotogalerii?). Většina promotérů si špatně myslí, že nejdůležitější je „promo dopředu“, pravda ale je, že dobré ohlasy na koncert vám můžou pomoct při další akci.

2) Promo materiály a tiskovky jsou jenom na vás. Nepište, že děláte nejlepší kapelu na světě; funguje to jednou dvakrát, maximálně třikrát. Nechte lidi, aby si ji objevili sami. Aby se jim líbila, protože je dobrá, ne proto, že se jim líbíte vy. Vyznání ke kapele si nechte na svůj bloček. Vážně.

3) Ať uděláte, co uděláte, můžete se na hlavu postavit, vždycky pak přijde někdo, kdo řekne, že „promo bylo hrozně slabý“, že akci „nikde neviděl“. Je třeba si uvědomit, že nikdy nepostihnete všechny. Cílovka neexistuje, a pokud si myslíte, že ano, skončíte s uzavřeným okruhem dvaceti lidí, kteří přijdou vždycky, bez ohledu na promo a kapelu.

Mějte oči i mozek otevřené, vymýšlejte nové věci, nelžete, nedoprošujte se, nefňukejte a nenadávejte, především ne „na lidi, co nepřišli“. Kdo z nás chodí na všechny koncerty, které by si to zasloužily? Nikdo? Myslela jsem si to.