Anna Pleslová | Články / Profily | 05.12.2013
Ano, možná je trochu pozdě upozorňovat na interpreta, který své poslední EP vydal více jak před rokem. Kvalitní hudba si ale zaslouží pozornost kdykoli a ještě více začínajícího, téměř neznámého zpěváka. Na jeho poslední videoklip k singlu Enmity jsem narazila náhodou přes odkaz na sociální síti. Bylo to příliš podivné na to, aby se mi to líbilo napoprvé, ale zvláštnosti chtějí vždycky čas, aby uzrály, a pak se k nim člověk vrátí. Tak jsem se k Esserovi vrátila i já a už neodešla.
Esser, vlastním jménem Ben Esser, sedmadvacetiletý mladík z Essexu, je z hudební rodiny a začínal jako bubeník v kapele Ladyfuzz. Jeho první samostatný debut Braveface z roku 2009 přináší rozjařený avantgardní eklektický pop plný textů o lásce. Songy jako vystřižené z kabaretu s takovým tím rychlým westernovým piánem se střídají s tanečnějšími a těžšími beaty... bláznivý mix. Jako by se vezl na retro vlně s Amy Winehouse nebo Lilly Allen. Je to lehká deska, vhodná na léto do auta, k oposlouchání stačí jedna cesta na Karlštejn a zpět. Krátká trvanlivost a fakt, že Esser s debutem neprorazil, je pravděpodobně důsledkem absence vlastního, rozpoznatelného stylu.
Naštěstí si potom dal Esser pauzu a pomáhal dělat desky ostatním, což mu prospělo. Skoupil na eBayi staré syntezátory, odjel do Berlína a začal si česat vlasy dozadu, chodit v obleku a pustil se do skládání nového materiálu. Vše pod vlivem berlínského období Davida Bowieho a kapel z éry německého elektronické hudby přelomu šedesátých a sedmdesátých let nazvané krautrock (Kraftwerk, Cluster, Faust). Jak sám říká, rád jde k jádru věci, a tak to udělal i s nahráváním. Vše analogově, často manuálně, kdy nahrál kus skladby na magnetofonový pásek, kus vystřihl a lepidlem přilepil k další části. Není nadto odejít občas od počítačů a přidat trochu "technické fyzičnosti".
EP Enmity je oproti Braveface jako z jiného světa. Temný minimalistický synthpop má vše, co předchozí album nemělo, stejnojmenný singl je více atmosférou než písní. Video k Enmity režírovala Esserova žena, která natáčí módní videa, a 16 mm film vychází z dadaistických experimentálních filmů Gerharda Richtera, jehož principem bylo opakování a hra se stíny a světly. Skladby působí jako shluk industriálních zvuků a šumů, postrádají jasný začátek i konec. Za zmínku ještě stojí remix Flying to Berlin od postpunkových Savages.
EP Enmity má pouze tři původní skladby, tak doufejme, že je to jen upoutávka na plnohodnotné album, napěchované další zajímavou industrií vonící kovem a lepidlem.
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.