Essex County: černobílá izolace lidských vztahů

Osamělost není to, co cítíš, když do autobusu nenastoupí nikdo další a řidič veze jen tebe a tvou knížku celým městem až do poslední stanice, kde zmáčkneš to červený na tyči a vystoupíš ven na chodník. Osamělost není, když sedíš sám doma, nostalgicky se hrabeš sbírkou vinylů a přemýšlíš nad tím, že příští výplatu už nestrčíš do muziky, ale třebas do jídla, protože poznámky ostatních o tvé váze asi nejsou úplně bez významu. Mrzí mě to, ale potkal ses s čistou mystifikací. Tam, kde sedíš s rodiči u stolu a nemáte si, co povědět. Tam, kde se s dlouholetým přítelem společně vyhýbáte zakázaným tématům. A tam, kde si vzpomeneš, co všechno jsi nestihl říct prarodičům, než odešli na dobro. Jakože na to úplný dobro. Tam všude je osamělost. Tam a ještě v Essex County. V knížce, na jejíž stránky chceš sahat jedině v rukavicích. Jednak proto, abys je neponičil, ale především proto, aby chlad nepřešel i na tebe.

Nemyslím si, že je pořád ještě třeba někoho přesvědčovat, že komiks může dát člověku tolik jako román, televizní série nebo dílo Larse Von Kníra. Doufám, že některé bitvy už jsme vybojovali a smíme se posunout dál. Hry z nás nedělají psychopaty. South Park není to nejhorší, co se může vašim dětem stát, a komiks není braková literatura, ale médium. A je jen na autorech, co z něj dovedou vytřískat. Kanaďan Jeff Lemire napsal a načrtl přes 500 stran nádhery zasazené do svého rodiště v Essex County a dokáže skrze ně přivolat i odvát pocit absolutní deprese a odcizení. Comic book at its best! Take it or leave it.

Essex County je více než pět let stará, rozsáhlá komiksová trilogie, která v každé své části sleduje jednu ústřední postavu a její černobílé zápolení s okolím a téměř bezvýchodnou touhou napojit se na ostatní charaktery Lemireova světa. Vyrůstání bez rodičů, odcizení s nejbližšími příbuznými i léčení nezahojených jizev stárnoucích obyvatel Ontaria – tudy vede cesta.

Málo slov a pouze dvě barvy jsou základní charakteristikou Essex County. Vždyť příliš mluvy a další odstíny by byly jen nepotřebné zcizováky a silnější pocity jsou stejně v těch nejjednodušších vztazích a obrazech. Pohled do prázdných očí řekne víc než dlouhosáhlý dialog. Bez ohledu na to, které z hlavních postav ty oči patří. Komiks téměř bez bublin. Přesně tohle Lemire umí. Třemi okénky dokáže vyvolat okamžitou silnou touhu obejmout a utišit jeho postavy. Essex County zároveň zvládá předhazovat zatraceně těžká témata s lehkostí a občasným úsměvem. Jeff Lemire má dar říci banální situací, jakou je např. sledování hokejového utkání v televizi, to nejzásadnější o stárnutí, dospívání a generačních dírách. A ačkoliv by každá část bez obtíží obstála samostatně, až závěrečné propojení za hlasitého KLAP dělá z Essex County komiksový kolos.

Před rokem mě spolužačka vyzvedla na letišti v Calgary, odvezla autem přes národní park a vysadila mě mezi dřevěné baráky uprostřed moře stromů. Venku začalo sněžit a táta se synem mydlili hned vedle nás na dvorku hokej. Až tak klišovité to bylo. Koukal jsem kolem sebe a myslel si, ty vole, tohle je Kanada. Essex County mě tam o rok později přenesl znovu. Hokej zůstal všudypřítomný, protože brusle tady váže na nohy opravdu každý, jenže Kanadou se pak stala i samota, dlouhé prázdné cesty a příliš mnoho nevyřčených vět.

Některé jizvy se zahladit nedají a navíc není snadné zbavit se vědomí, jak snadno jsme jim mohli předejít. Essex County je věc, která by neměla propadnout do tmy. Každý, kdo ji četl, by na ni měl svítit baterkou a zastavovat ostatní jako poblázněný mormon s větou: “Tohle je pro vás, paní.“ Další výplata zase nepůjde do jídla, vždyť Lemire toho napsal ještě tolik.

You know, I always say, there are only two ways to be completely alone in this world… LOST IN A CROWD… or IN TOTAL ISOLATION.