Anna Pleslová | Články / Profily | 14.02.2014
Říká se, že když má někdo talent, tak ho dříve či později někdo určitě ocení a dostane se mu odměny. Zdá se, že spravedlnost opravdu existuje, protože mladé ostravské kapele Retro Jokers to teď docela šlape.
Dali se dohromady před čtyřmi roky, kdy se spojili členové skupin Strange Generation a Ground a v únoru 2012 pokřtili první EP The Elevator. Do deníčků si ale zapíšou spíš datum 14. 9. 2012, kdy vyhráli celorepublikovou soutěž kapel RGM Mercedes Benz Live Space a s tím spojenou finanční částku. Naštěstí si chlapci nekoupili nový Mercedes, ale využili ji k natočení debutového alba, za kterým stojí kus práce.
Deska Lonely Runners Soul se nese v garage-rock'n'rollovém stylu. Našlápnutím a neutuchajícím tempem by se dala hudba přirovnat k The Subways, Foo Fighters nebo The Hives, i když ti jsou žánrově trochu jinde, ale víte, co myslím. Kluci z Ostravy tíhnou i k bluesovým prvkům a tím spadají k americkým Black Keys nebo Black Angels, tenhle druh muziky u nás chybí. Taková ta čistota, syrovost a potlačovaná surovost, táhlé teskné kytary doplněné kovovým zpěvem. Něco, kde je opravdu cítit atmosféra. Ještě to chce více vrásek na čele, vypitých whisky a vykouřených cigaret, nechat si narůst plnovous a fanynkám se začnou rosit zátylky. Už to zpopularizoval nefalšovaný vousáč Václav Havelka s Please The Trees, ale to je málo. Proto díky za Retro Jokers, kteří nezpívají o tom, jak se ztrácí, nebo se nepokouší být rádoby světovou "indie" kytarovkou.
Rozmanitá kapela míchá garage rock'n'roll i s elektronikou, harmoniková píseň Boo 50-55 nás zase zavede do francouzského cirkusu a Lonely Runner's Soul začíná jak western pod Morriconeho taktovkou. Kluci mají smysl pro napětí a epičnost, se kterou se v české hudbě zbytečně šetří, což je poznat už z intra s těžkým klavírem. Nic světoborně originálního, alespoň to ale není unylé.
Deska vyšla minulý rok v říjnu a právě teď Retro Jokers jedou tour po republice a zavítají i do Polska. Jsou právě tím typem kapely, na kterou si rádi zajdete zapařit, protože máte jistotu, že se vrátíte se sbírkou podrážkových otisků na vašich teniskách. Nebo kdekoliv jinde.
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.