Sum 41: vztyčený prostředníček jako zamlada

Sum 41 se v České republice ukázali naposledy před pěti lety na Rock for People, kde představovali stále ještě čerstvé album Screaming Bloody Murder. Kromě soukromých eskapád frontmana Dericka Whibleyho (rozvod, alkoholismus, hospitalizace, odvykačka) a nedávného návratu kytaristy Davea Bakshe se ale kolem kanadské pětice v posledních letech moc nového neudálo. O to víc byli všichni fanoušci zvědaví, jak dopadne letošní turné. Zásadní otázkou pak bylo, jestli mají zasloužilí punk rockeři ještě co nabídnout, nebo půjde jen o ždímání (zašlé?) slávy z počátku milénia.

Kapela vystoupila v rámci dvoudenního punkového večírku s vágním názvem Prague Sounds Good! ve Foru Karlín. Jako support vystoupili ještě čeští Donaha a švédští Millencolin. První kapela tu musela být omylem; a dalo se předpokládat, že dnes už dospělí fanoušci Sum 41 a Millencolin tohle pubertální pop-punkové sousto jen tak neskousnou. Millencolin měli na místě řadu věrných fanoušků a koncert odehráli s nasazením, takže potenciál vzbudit zájem publika, které přišlo zejména na Sum 41, tu byl. Zásadní překážkou byl ovšem zvuk, z něhož bolely uši, takže někteří raději utíkali na vzduch.

Návštěva na headlinera nebyla nic moc, což prozrazovaly uzavřené balkóny a dostatek prostoru v zadní polovině hlediště. Celkový dojem to ale nepokazilo a přední řady pulzovaly a křičely nadšením hned po příchodu kapely, když zazněly první tóny riffu The Hell Song. Energie byla uvedena do pohybu a Whibley ji zkušeně zpracovával a s kumpány udržoval v laufu dostatečným přísunem paliva. Většina songů, které zazněly, byly starší deseti let, takže by se dalo škodolibě říct, že šlo o fosilní palivo. Ale od Sum 41 nikdo nečeká jízdu elektromobilem. Samozřejmostí byly hity jako Still Waiting, In Too Deep nebo Fat Lip, které zazněly až úplně na konec, ale publikum se dočkalo třeba i úplně prvního singlu Makes No Difference. Potěšil i červnový singl Fake My Own Death, který dává tušit, že skupina se bude držet drsnější polohy podobně jako na desce Screaming Bloody Murder. To se ukáže v říjnu, kdy má vyjít album 13 Voices.

Sum 41 sice částečně těží z nostalgie po zlatých létech severoamerického punk rocku, ale v živém podání přidává mladistvou pódiovou show, která ve Whibleyho šestatřiceti letech nepůsobí hloupě, a skvělou komunikaci s publikem („We love you, do you love us too?“). Mnozí už Sum 41 odepsali, jejich pražské vystoupení ale bylo příjemným překvapením a malým comebackem tohoto léta – jako zamlada.