blueskin | Články / Profily | 22.04.2014
Do třetice všeho dobrého míří do Prahy kanadský hudebník Eric Quach. Koncert jeho jednočlenného projektu Thiquietarmy ve vršovickém Café V lese by si neměli nechat ujít příznivci temné kytarové hudby.
Poprvé hráli Thisquietarmy v Praze společně s Aidanem Bakerem a jeho temně ambientním projektem Nadja. Podruhé předskakovali na Sedmičce post-rockerům Caspian, letos budou naopak jim dělat support Jihočeši Five Seconds To Leave, kteří do post-rocku přimíchávají prvky sludge a jiných metalů. Už jen výčet koncertních partnerů Thisquietarmy naznačuje obtíže, s jakými se dá jejich hudba napasovat do nějaké škatulky.
Ačkoli v ní hraje prim notně zefektovaný zvuk kytary, ke slovu se dostávají i nástroje typické spíše pro elektronickou hudbu, jako jsou nejrůznější samplery a sekvencery. Klíčovými slovy je tu vrstvení a taky prostor. Stopáž jednotlivých skladeb nezřídka přesahuje hranici deseti minut, během nichž je dost času na rozvinutí ústředního tématu, jeho kulminaci a finální ztišení. Jestliže použitým hudebním výrazivem připomínají skladby Thisquietarmy post-rock či shoegaze, strukturou odkazují spíše k ambientu. Když se pak Quachova kytara řádně rozburácí, dá se mluvit i o inspiraci doom metalem. A teď se v tom vyznejte! Snaha vystihnout podstatu tvorby Thisquietarmy se podobá příslovečnému pokusu skupiny nevidomých popsat slona podle toho, které části těla zvířete se ten který slepec zrovna dotýká.
Podobnou nezakotvenost vykazuje i diskografie Thisquietarmy. Od zrodu projektu v roce 2005 vydal Quach pod jeho hlavičkou na dvě desítky dlouhohrajících alb, kterými obohatil katalogy hned několika labelů. Kromě vlastních Thisquietarmy Records se mezi ně řadí francouzská experimentální značka Basses Frequences, britská stáj Aurora Borealis či německý label Denovali Records. Quach má rovněž na kontě společné nahrávky se spřízněnými experimentátory, jako je už zmíněný Aidan Baker nebo Jon Attwood aka Yellow6. Zapomenout bychom neměli ani na jeho fungování v kapele Destroyalldreamers, s níž vydal dvě ceněná alba pohybující se na pomezí post-rocku a shoegaze.
Zatím poslední nahrávkou z bohatého katalogu Thisquietarmy je deska Rebirths. Vyšla před pár dny na japonské značce Tokyo Jupiter Records a Quach na ní oblékl nový kabát čtveřici starších kompozic (pátou pak přidal jen na CD speciálně pro Japonce).
Po dvou letech se Thisquietarmy opět chystají dobýt Prahu. Bojištěm bude tentokrát vršovické Café V lese, signál k útoku zazní v neděli 27. dubna. Bitvu zahájí po půl osmé jindřichohradecká trojice Five Seconds To Leave, kterou s Thisquietarmy pojí záliba v prozkoumávání temných stránek kytarové hudby. Jejich loňský split s emocoreovými Esazlesa patří k nejzajímavějším postrockovým fúzím široko daleko.
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.