Žebříčky Full Moonu: song roku 2024

Bangerů máme plné kapsy, stejně jako tanečních hitů, písniček o lásce, vzteku, ale i těch, co pohladí a zaléčí rány. Hudební deníček Full Moonu níže, zkuste si taky podobnou selekci nejoblíbenějších tracků a někam si ji schovejte. Bude to fungovat i po letech.

Akana
Big Special – This Here Ain’t Water
Ten žhnoucí dotek gospelu, jako když jsem poprvé slyšel Algiers.

Nick Cave and the Bad Seeds – Joy
Jedno každé slovo jako by tu pro Cavea představovalo otázku života a smrti.

The The – Some Days I Drink the Coffee by the Grave of William Blake
Už jen ten název je skvost.

Panenské plameny – Soirée
Garážovsky chytlavá lekce z duševní detoxikace.

Whyohwhy – Moving Sands
Katarzní refrén.

Jana Kirschner – Nepokoj
Jiří Černý vždycky oceňoval jednotu všech prvků v písni: hudby, aranžmá, textu, nálady. Myslím, že tady by byl spokojený.

Alžběta Biskupová
Fontaines D.C. - Favourite - krásná kombinace čerstvosti a melancholické nostalgie
Tramhaus - Beech - v jednoduchosti je bengr
Berlin Manson - Vyhor - skandování refrénu spolu s desítkami neznámých lidí v přeplněném davu jako lehká forma terapie

David Čajčík
Alan Sparhawk - Can U Hear - za nejbolestivější autotune
Nick León & Erika de Casier - Bikini - za léto, pro léto
Vojtik - Salome - za ř

Dantez
Kendrick Lamar – Not Like Us
Popkulturní záležitost roku, která vyvrcholila v Not Like Us, ve skladbu roku s potenciálem ukrást post nejlepšího dissu hudební historie. Hitovost se s antagonistickým rázem nijak nevylučuje, řádky dobírající si eskapády Drakea vklidu notuje 30 000 návštěvníků koncertu, početný komparz v povedeném klipu i my u piva. King Kendrick!

Kontravoid – Reckoning
Synthwave, darkwave, ebm. Nebo vše v jednom. Řezavá, schizofrenní a intenzivní jízda, která záměrně opomíná lidský element a naplno se oddává vzorcům osmdesátkového digitálu. Singl nedává prostor k nádechu, ale posluchači se nadechnout stejně nechce.

Marilyn Manson – Raise the Red Flag
Nadmíru potěšující sonický návrat do éry Antichrist Superstar/ Holy Wood. Skvělou vokální formu doprovází nápaditý a chytlavý songwriting odrážející vrchol rockově-industriálních devadesátek.

Eva Karpilovská
Declan McKenna - Nothing Works - vryje se do paměti
The Libertines - Run Run Run - taky taková zapamatovatelná hitovka
The Cure - Alone - návrat velikánů v celé velikosti

Kryštof Kočtář
Phyllomedusa - Leucs
Jednočlenného hudebního projektu Phyllomedusa se poslední měsíce nemohu nabažit a předpokládám, že v rámci letošního a kvapně se blížícího Spotify Wrapped obsadí první příčku. Díky Phyllomeduse jsem si přednedávnem navíc uvědomil, že mám zřejmě obsesi umělci, kteří mají nějakou obsesi. Pro Matta Mansfielda, jenž používá umělecký pseudonym Big Frog, jsou tímto objektem posedlosti nepochybně žáby. Jen letos vydal pod záštitou projektu přes pět desítek nahrávek, z nichž většina se týkala roztomilých obojživelníků. Po žánrové stránce si vyzkoušel ledacos, ovšem nejvíc mě vtáhl svým zabřednutím do bahna sludge-doomu na desce My Eyes Feel So Heavy Right Now, která má jeden z nejlepších obalů, co jsem kdy viděl. Právě z ní pak pochází skladba Leucs - tu doporučuji všem nadšeným herpetologům i zkroušeným melancholikům.

Jakub Koumar
Stian Westerhus & Maja S. K. Ratkje – Verona
Verona je plná zvratů, ale i tak je to sevřená píseň. I když jsou Westerhus a Ratkje pořád v podstatě na okraji jedné konkrétní melodie, pořád z ní vyšlapávají tak trochu ven a na refrén jsou zase zpátky, v tom uhrančivě vyzpívaném partu podepřeném sítí tenkých pilastrů ze smyčců i masivními kytarovými sloupy. Hlavně se nezřítit.

Les Savy Fav – Somebody Needs a Hug
Les Savy Fav letos deskou OUI, LSF dokázali, že i po těch letech jsou stále ve formě. A to i přes to, že za sebou mají strastiplnou cestu. V Somebody Needs a Hug tak trochu odpočívají. Unavení, emočně vyždímaní, ale s vědomím, že jsou nejspíš na tom správném místě, na kterém mají být a kde se zároveň asi dlouho nezdrží. „Někdo mě držte, než zase spadnu dolů.“

µ-Ziq – Reticulum A
Nakonec toho není potřeba tolik, aby skladba chytla za srdce. Někdy stačí jen správná konstelace melodií a barev. A to µ-Ziq umí, nedělat věci zbytečně složitými. Jen cvrnká do ambientní vodní hladiny a pozoruje, jak se po ní houpou kruhy z tónů. Jeden za druhým a jeden jako druhý. Bohatě to stačí.

Martin Kozumplík
Julia Holter - Something in the Room She Moves

Timon Láska
Christ Dillinger, Ayesha Erotica, DJ Smokey - She Got a Sugar Daddy - pokud má hip hop budoucnost, je to v prolnutí s experimentální (nejen) trapovou produkcí. A takhle chci, aby to znělo pořád

Oklou - Family and Friends - „Let me forever lie in bed / Blessed by family and friends / Starting life at the end / Maybe it's okay.“ Thank u Lunchmeat 2024, poplakáno

Horsegiirl - Eat, Sleep, Slay, Repeat - always serving cunttt

Maxim Mičúch
Geordie Greep - Holy, Holy
Charli xcx - 365
Joey Valence & Brae - Like a Punk

Richard Michalik
Xiu Xiu - Common Loon
Xiu Xiu vo forme. Rovnako kruté ako chytľavé. S jedným rozmarom znejú zaujímavejšie ako väčšina gitarových skupín tam vonku.

Adrianne Lenker - Real House
<3

Jpegmafia - Sin Miedo
Sin Miedo je ďalším singlom do zbierky, ktorý nedáva rapovým producentom po celom svete spávať. Každý by chcel momentálne znieť ako Jpegmafia! Sin Miedo je toho dôkazom.

Jaroslav Myšák
Charli xcx - Von Dutch
Fontaines D.C. - Starbuster
The Cure - Alone

Martina Wes Novotná
Edúv Syn ft. PNG.y – No Future
Edúv Syn – Beverly Hills
Drom – Domovy
DVA – Kung Fu

Michal Pařízek
Kim Gordon – I’m A Man
Z The Collective můžeme vybrat skoro cokoli, dlouho kandidát na desku roku. Plus krásný koncert v MeetFactory. Zmiňovaný návrat Sonic Youth nikdo nepotřebuje.

Tramhaus – The Cause
Velký rok pro rotterdamskou pětici, strop je ale pořád ještě daleko. Jsem rád, že je Full Moon u toho.

Berlin Manson ft. Katarzia – Nemám koho obdivovat
Další, co si letošek tak trochu uzurpovali pro sebe, zakončení na Václaváku tomu odpovídá. Plus tedy feat, který překvapil asi víc lidí. A parádně to sedí.

Filip Peloušek
Moře dní - Dovolená
Instantní letní pohoda velící vypnout všechny stroje, sbalit batoh a schovat se kdekoliv na dosah lesů. Když jsem přes léto, ale vlastně i kdykoliv později, potřeboval vypnout hlavu, začala hrát Dovolená.

Lichnovský - Mám se dobře
Sebeterapie, která člověka uklidní tím, že zjevně někomu běží hlavou podobný sled pochyb a myšlenek. Jak je důležité pozorovat, popisovat a křičet na nespravedlnosti velkých dějin valících se kolem nás, mít možnost se v nich zastavit a mít se chvíli prostě jen dobře, je ještě důležitější.

Fontaines D.C. - Starbuster
Kombinace piana a panického lapání po dechu. Tak jak jsem hledal většinou únik ze zběsilého tempa běhu života, tak málokterý song tuto zběsilost zachytil tak věrně jako Starbuster. Utíkej, jinak se propadneš do chaosu.

Jarda Petřík
Lamin Fofana - Toco Sos
Další zářez z konce roku. Brilantní práce s perkusivní rytmikou, zaloopovanými africkými vokály a basovou linkou, která si vás během dvanácti minut omotá kolem prstu.

Nkisi - Python & Prophecy
Správně pokřivený hypnotický sort of EBM temnotechno s nádechem mystična a okultismu.

Raffertie - Substance Main Theme
Halomrda roku s příběhem. Jen tomu teda chybí desetiminutová extended club verze, aby to člověk pro dostatečný pocit napumpovanosti a eargasm satisfakce nemusel dávat třikrát na repeat.

Dominik Polívka
2hollis - Teenage Soldier

Adéla Polka
St. Vincent - Broken Man - trochu mi připomíná ranější desky PJ Harvey, baví mě ten sekaný rytmus, který projíždí občas elektrická kytara jak motorovka, chytlavé pauzy budují fajn napětí.

Ventolin - Když jedu z hub - slogan „Když jedu z hub, mý auto je jezdící klub“ mě totálně zabil! Geniální slovní hříčky v tanečním kotli. Lehkost bytí v každém věku.

The Smile - Bending Hectic - nejprve upoutá úlet v podobě podlaďování strun a na závěr se vyplatí počkat na pořádnou katarzi. Jestli mě The Smile na první desce nezasáhli, tak tenhle osmiminutový opus mě chytil hned.

Jiří Přivřel
Moin ft. Olan Monk - Guess It’s Wrecked
Alan Sparhawk - Can U Hear
The Cure - Alone
Pilotní singly očekávaných desek, u The Cure zbystření na něco velkého.

Jáchym Rainisch
Kendrick Lamar - Meet the Grahams - nejzlejší písnička, kterou jsem kdy slyšel. Tvrdá rána na Drakea, po které bylo jednoduché beef ukončit s Not Like Us.

Charli xcx ft. Lorde - Girl, So Confusing - všechny nejlepší kvality Brat jsou na tomhle tracku zdvojnásobený. Upřímnost, chytlavost, vtip.

Klára Řepková
Charli xcx ft. Lorde - Girl, So Confusing
Tady se vyplatí být chronically online. Už původní verze bez Lorde byla svojí zranitelností a upřímností výjimečná, ale remix s odpovědí Lorde, na kterém si to zpěvačky „vyříkaly“, je ikonický ještě o stupínek víc. I když pak Charli xcx vydala celé album remixů z Brat, tehle byl první a nejlepší.

Gracie Abrams - I Love You, I’m Sorry
Občas člověk nepotřebuje víc než jemný, jednoduchý, ale dobře udělaný love song. Tohle je přesně on.

The Dare - Girls
Indie sleaze se vrací a já z toho nepřestávám mít radost. Celé album, kterým do tohohle žánru přispěl The Dare, je too much (a občas ne úplně povedené), ale Girls je čestný reprezentant, který se nebere vážně a místo toho bere z žánru to nejlepší a upravuje ho pro rok brat summer.

Mariia Smirnova
Annet X – Jak bylo dřív - nikdo nikdy nenapsal tak dojemnou píseň, a rozhodně nikdo nenapsal tak dojemnou píseň o babi. Na tu svoji myslím každý den, a když jsem poprvý slyšela ten začátek „Povídej mi svý příběhy, hlaď mě po vlasech“ následovaný naprosto nečekaným „Babi, jak bylo dřív?“, stala jsem se slzou, husí kůží a zamilovala se do Annet znovu, jako poprvé.

Nathy Peluso – Real - celá deska Grasa je skvělá, ale tenhle song nejvíc. „Even if they want to kill me/ Even if they shoot me/ Tell them they were late/ I already have your love nailed to my chest.“ Výstřely rovnou do srdce.

Nick León & Erika de Casier – Bikini - banger, který máš poslouchat v bikinách.

Pabllo Vittar, Sevdaliza ft. Yseult – Alibi - ultimátní hit.

Jonáš Sudakov
Childish Gambino - Lithonia
K záveru svojho hudobného alter ega Childish Gambino priniesol jednu z najlepších rockových balád roku.

Hiatus Kaiyote - Love Heart Cheat Code
Kaleidoskopický pohľad na R&B.

Tyler, the Creator - Tomorrow
S maskou, ale otvorenejší. Pocity a traumy moderného človeka zameraného na úspech.

Štěpán Šanda
Mat213 - Nesu oheň - postironie sem, postironie tam, zde otevřenost a nefalšované odhodlání
Nick Cave & the Bad Seeds - Wild God - vyvrcholení hned zkraje desky, koncert ten obrys z alba vytlačil do plných barev
Zeal & Ardor - To My Ilk - bolest i smíření, úleva jen dočasná, možná o to cennější
+ Euphoria od Kendricka Lamara jako začátek Drakeovy demolice.

Michaela Šedinová
Tolstoys - Rain
Ze skvělé desky No Limit to Love mě zaujala jako první, je křehká, emocionální a taky trochu konejšivá. Já se ráda dojímám.

La Femme - Sweet Babe
Rock Machine je super deska, ale do top tří se mi nevešla. Tuhle skladbu jsem vybrat musela, je zábavná, taneční i rozvláčná zároveň, je to slaďárna.

Saya Gray - Shell (Of a Man)
Když se snažím popsat tuhle skladbu, znovu a znovu se vracím ke slovu healing. A vlastně proč ne. „There's a difference in visiting a memory and living in the past.“

Jakub Šíma
Rohony - Cassiopea
Z nedoceněnýho týpka je přeceněnej týpek s nejotravnější show. Ale tenhle track mu musím nechat. Do minulejch žebříčků se nestihnul, tak aspoň tady.

Yaya Bey - Sir Princess Bad Bitch
Napadají mě slova jako lenoška nebo samet a je mi dobře.

Ka - Borrowed Time
„I hope it's borrowed time when my time come/ Cause all my time wasn't kind, son.“ Ka se tady nesmiřuje se smrtí, jakkoli to tak může znít. On s ní byl smířenej už dávno, a proto je jeho hudba tak výjimečná.

Martin Šmíd
Geordie Greep - Holy, Holy
Slizkej rádoby mačo týpek, který ve skutečnosti platí holkám, aby si mohl udržet svoji maskulinní fasádu. To všechno ze samby, jazz rocku a za parádního téměř psychedelického konce, kde Greep z posluchače vyždíme soucit pro hlavní postavu, která by si ho neměla zasloužit. A nebo?

Baby Rose & BadBadNotGood - Caroline
Klasická krása. Někdy stačí jen dobře napsaná jednoduchá písnička.

Vojtěch Tkáč
Vegyn ft. Lauren Auder – Halo Flip
Téměř sedm minut dobra, o které se zasloužil producent Vegyn. Nevím, jestli mě na skladbě víc fascinuje její zvuková, nebo emotivní pestrost.

Dukla ft. TK27 – Prší třetí den
Český hit roku. Přirozené a příjemné prolnutí dvou světů, které k sobě patří jako Dukla a Jihlava.

Childish Gambino – Lithonia
Donald Glover krásně vzpomíná na město, kde vyrůstal. Zároveň cítím mentální úlevu, kdykoliv si s ním nahlas zařvu „nobody gives a fuck“.

Nora Třísková
Anki ft. Edúv Syn - Loterie
Coco & Clair Clair - My Girl
Charli xcx - Mean Girls

Jakub Veselý
Sýček - Nosferatu
Krautrocková nálož unáša zmysly na desaťminútovú púť, lenže podmanivé štruktúry posadnuté desivým nebezpečne zrýchľujú pojem o čase smerom k repeatu.

Matej Žofčín
Squid - Crispy Skin
Ukážka z nadchádzajúceho albumu, šialený sound design, ešte vygradovanejšia intenzita od ich posledného releasa. Neviem sa dočkať.

Adrianne Lenker - Sadness as a Gift
Prekrásna pieseň, málokto vie tak sladko, empaticky a nádherne opísať pocity smútku. Adrianne rok čo rok dokazuje, že je genaračnou pesničkárkou, a táto pieseň je toho ďalším dôkazom.

Vojtik - Love Handles
Tu si dovolím anekdotu. Cielene som sa tejto piesni vyhýbal, chcel som ju počuť v kontexte albumu, nakoniec som ju započul hrať v rádiu, bez toho, aby som vedel, že ide o Vojtika. Bol som natoľko unesený z tej produkcie, sinatrovských vokálov aj textu, že mi ani nenapadlo, že za mikrofónom stojí skromný Detvan. Keď som sa to dozvedel, tak som z toho padol na zadok. Šialené.

Clairo - Love Songs
Po ultrasolídnom albume som myslel, že na tento rok od Clairo stačilo. Toto je ale tak atmosferický cover s chytľavým groovom a prekrásnymi vokálmi, že ak by sa objavil na Charm, bol by mojim obľúbencom.