Šejkr #143: Špatná hudba?

Rád jezdím na školní debaty. Ne pokaždé se to hodí, sotva několik hodin po návratu z Le Guess Who? to byla obzvlášť výzva, ale je to přínosné. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak. Navíc dotazy často dokážou být až záludné, jako například tento týden v Olomouci. Existuje špatná hudba?

Letošní Le Guess Who? bylo epochální. Vím, říkám to skoro pokaždé, ale mám pocit, že se festival dostal na další level. Skladbou programu, svou provázaností, odvahou při sestavování. Na závěrečné afterparty – mimochodem, DJ Anderson do Paraíso přijede příští rok do Prahy a jeho vokální mixologii je rozhodně třeba zažít – potkávám zjevně unaveného ředitele Boba van Heura, který si postěžuje: „Tak dlouho jsem se těšil až bude pondělí a teď je mi líto, že už to končí.“ Pocity, které znají všichni, kteří cokoli pořádají, na čemkoli se podílí. Podobná prázdnota přichází vlastně pokaždé, kdy něco končí. Znám to z vlastní zkušenosti, a to si vůbec nedokážu představit, kolik za utrechtskou přehlídkou musí být energie a práce, se všemi jejími podprogramy, liniemi a linkami.

Samozřejmě, ne všechno je dokonalé, ne všechno sedne. Na strašidelné hardrockové flamenco skupiny Frente Abierto vzpomínám ještě dnes, na tom jsme se neshodli možná nejvíc. Hlas Israela Fernándeze byl nezpochybnitelný, ale bigbítově metalový podklad stejnou měrou legrační jako nudný. Na takové blbosti tady není čas, říkám si, a mizím po půlce. Někteří z těch, co zůstali, případně se stavili později, zase hovořili o životním zážitku. Tak to má být. Nejhorší hudba je bezpečná, všem vyhovující, nikoho neurážející. Na Le Guess Who? si nikdy nehráli na akci pro každého, že se i na téhle skoro dokonalé planetě názory různí, je prospěšné. Skoro nejvíc jsem se těšil na instalaci Nan Goldin s hudbou Micy Levi v místním muzeu a výsledek byl nakonec rozpačitý. Srovnání se snímkem Ještě nejsem, kým chci být asi není úplně fér, ale co má člověk dělat.

Existuje špatná hudba? Odpověděl jsem něco ve smyslu, že určitě existuje spousta hudby, kterou nesnesu nebo nemohu poslouchat, ale to zároveň neznamená, že je špatná. Jasně, asi bychom dokázali sestavit nějaký soubor pravidel, podle kterých by se kvalita mohla hodnotit, ale proč. Základ je v různosti, co bychom si počali, kdyby se nám všem líbilo to samé, takové pokusy už tady byly několikrát. A navíc! Vždyť bychom přišli o všechny báječné debaty na podobná témata, legrační porovnávání i obhajování oblíbenců. To by byla taky škoda. Jak je to se špatnou hudbou, tedy úplně nevím, za některou se ale rozhodně postavit mohu. Dnešní koncert Mabe Fratti i zítřejší show Nubye Garcia budou velkými zážitky, běžte se přesvědčit sami. I kdyby třeba jen proto, abyste mi tam mohli říct, že se pletu.

Dneska v osm večer na Radiu 1 samozřejmě Mabe Fratii a spousta další parády z Le Guess Who?, k tomu třeba Lolomis, Kneecap, Vera Vice, Nina Kohout nebo Joshua Idehen. Once in a Lifetime.