Trhané pohyby, vlající kštice, mikrofon ponořen kdesi v její hloubi, hypnotický hluboký hlas znějící ze středověku i osmdesátek. Sdělení písní na půl cesty mezi genialitou, absurditou, vážností i humorem...

Sofoklovo drama o třech dějstvích. Antika oškrábaná na zdivo. Starodávné kino UT Connewitz umí okouzlit hned při vstupu.

Nahalované nazvučení zpěvu skryje nepřesnosti a dodá atmosférický dozvuk, John Maus tak může křičet jak poraněné zvíře, tlouct se do hlavy a třást se v epileptických záchvatech.

Plán večera je jasný – žádná předkapela, celý čas věnovaný hlavnímu vysílači. Ten je trojčlenný, s bicími, dvěma kytarami, kupou efektů a dechem starých časů...

Špína je drama o traumatu ze znásilnění, strachu z viktimizace a neschopnosti konfrontovat predátora pro jeho moc, kterou má v okolí oběti.

Švýcarské hodinky jen těžko tikají přesněji než festival Blues Alive v Šumperku. Druhý den přinesl řadu skvělých vystoupení, překvapením i šokem byl jazzový John Medeski...

Večer měl od začátku do konce jednotnou hudební linku a ti, kdo dorazili až na Mount Kimbie, přišli o hodně.

První den festivalu XXII. festivalu Blues Alive v Šumperku a hned velká hvězda na start, Jonny Lang.

Hudební program připravují studenti ve spolupráci s klubem Rock Café, který sám vznikl krátce po revoluci jako spontánní reakce. Rozhovor.

Ty, kterým vadí proměna Mount Kimbie z progresivních klubových producentů na živou rockovější kapelu, musel potěšit předskokan, post-klubový písničkář Jam City.

Coals se k nám rádi vrací zas a znova. Na čerstvě vydaném albu Tamagotchi je slyšet lecos, ktorá z 10+1 ovlivnila je?

Po pár hodinách v přecpaném Světozoru si říkám, na kolika levelech si musí návštěvník svým očistcem vlastně projít...

Nihilist Spasm Band - největší fangirl je zjevně Alex Hacke, který je na festival doporučil a taky je s nimi na pódiu. Září štěstím.

Nejsilnější zbraní skupiny je krom chytlavých, ale nevtíravých melodií zpěvačka Lara Chedraoui, jejíž charisma daleko přesahuje velikost skromného Futura.

Festivalová Alternativa potkala brněnský kolektiv AVA. Přivezl se norský Phonophani, přivezl se Tomáš Vtípil a víc už nebylo potřeba, slovo jít znělo jako povinnost.

Ve funky-popovém vývaru, kde plave jemně krájený hip hop, masité kusy ravu, trochu strouhaného dream housu s nasekaným elektrem, zakápnutém deckou dubstepu... Knower.

Vybrnkávačka v nekonečným intru, uprostřed pulzující hluková stěna a nízkofrekvenční bicí, řev, co ti nastavuje zadek a pak dlouhé doznívání...

Živé kvety naplňují dylanovské heslo „tři akordy a pravda“, na jejich písničkách je nejcennější právě to, že jim jeden věří.

Šok je jen jedním z prostředků, nikoli laciným cílem. Někdo zaslechl lodě, někdo soundtrack k průzkumu prázdna. Nejlepší koncert Alternativy.

Neopsychedelická kapela The Moondogs z Poznani nezapadá do mainstreamu nejen v Polsku. Jak se poznali? Kdo jsou?