Aktuálnější jména světové scény se v posledních letech konečně přestala vyhýbat české dolině. To platí i o dvou mladých puškách elektronického bojiště.

Posuďte sami: co byste vydolovali ze situace, kdy na světě najednou zemřeli všichni muži až na jednoho amatérského kouzelníka a jeho cvičeného opičáka? Lacinou sexploataci?

Sestava kapel slibovala skvělý nářez s tahem na branku! Britové s sebou přitáhli tři zkérované žánrové souputníky z amerického kontinentu, což vyžadovala pořádnou dávku nadhledu.

Nika Danilova alias Zola Jesus už dávno není lo-fi. Už žádné jódlování v zaplivaných klubech, ale jasný svit reflektorů v zádech...

Hlava Slnko Records, Shina, sa rozhovorila o tom, čo predchádza úsmevu poslucháčov z vypočutia napríklad Korben Dallas, Jany Kirschner, Katarzie či kapely Modré hory.

Charismatický písničkář Alasdair Bouch se v České republice cítí jako doma. Zakládá si na osobním kontaktu s publikem, v jeho textech najdete sami sebe. Rozhovor.

Muzikanti jsou to ale šikovný. Co šikovný, jsou strašně dobrý a mají to v krvi; je vidět, že zrovna tahle hudba je pro ně denní drogou, bez které by nemohli…

Mark je divoký a nevázaný poděs. Když jsem se mu na začátku omlouval za několikerou změnu termínu, odbyl to pár slovy a řekl: Tak pojďme na to, už se těším.

Píše Radim: „Sedím v Potrvá a kluci už jsou tady. Dávají si cappuccino“. Už abych tam byl taky! Kanaďan Aidan Baker s Nadjou (nebo bez) neustále křižuje Evropu.

Kuřáci postávají na zápraží, hlouček lidí odevzdává svršky do šatny a nemálo debatujících skupinek postává na dohled od galerijních instalací. Zbytek jatečních návštěvníků se mačká na baru.

Už na úsvitu věku, na počátku, stáli spolu Hrdlička s Burianem a dělali si humor. Ze světa, z klišé, z žánru. Já tam teda ty Die Antwoord chudých nenašel...

Nejenom tehdy se člověku vybaví Shaking the Habitual od The Knife, kteří s technem provedli něco podobně svojského jako Kyklos Galaktikos s rapem, potažmo hip hopem.

No big deal brekeke. Backstage právě vydaného Readeru vol.2 a souhrn kapel/skladeb, které nikdy neomrzí.

Brněnské vydavatelství nezávislé hudby Indies oslavilo v těchto dnech čtvrtstoletí a jak to u narozenin bývá, nechyběl pořádný mejdan.

Platí to pro nejzběsilejší grindcoristy i folkaře s kytarou, pro houslového virtuóza i brýlatého nerda s laptopem. Ale co platí pro Björk?

Povídali jsme si o novém albu, skotských kořenech, inspiraci, muzikantských začátcích, ale také o slávě a jejích podobách. Alasdair Bouch.

Tak dělám, že ho nevidim, ne. Jako my už jsme k němu přestaly chodit před vánocema. Jsme na něj byly nezdravě fixovaný, no a pak nám nešly ty vztahy.

Pomalejší, ale dramaticky vyklenuté pasáže se šikovně střídaly s infarktově nabuzenými jízdami, při nichž se více vzpomínalo a kdy také dav nejvíce bouřil.

A z děr nevylezly jen staří ještěři, ale i početný dav mladších ročníků. Pestrá skladba se naštěstí obešla bez očumujících Skandinávců, kteří po dlouhém dohadování...

A teď něco, co tady „dlouho“ nebylo. Liam Neeson běží o život. O život svůj, své dcery, o životy nás všech. Není to poprvé a nejspíš ani naposled. Bohužel.