Colours of Ostrava, 17.-20.7.2019, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

Křivý záda od těžký fototechniky, ale ta radost bejt pak v pitu a cvakat Rosalíu nebo Florence pár metrů pod pódiem... I po těch letech neustále se opakující adrenalinovej kopák: "Nafotím něco použitelnýho za první tři?" a pak radost, že snad jo. Jo? Čtyři náhradní baterky a tři paměťovky, aby nakonec denně stačil jen jeden kus od každýho. Žízeň a hlad, ale nestíhačka, a obědy klasicky nejdřív kolem pátý. Dilemata nad programem, protože samozřejmě vždycky hrajou dvě zásadní věci na opačnejch stranách areálu zároveň. Brblání, že za rok už fakt ne, už to nedám, je tu moc lidí, bolej nohy, prach i v zubech, a že odteď už jen na komorní festiválky s jednou, ma-xi-mál-ně dvěma stagema. A pak prozření, že takový interprety jako na Colours do Čech fakt nikdo jinej nepřiveze, nohy jsi stejně chtěla trochu hubenější, tak jen ať je ten areál co největší. A ostravskej prach docela dobře funguje jako suchej šampon. Tak za rok zas.

Top zážitky: brazilští Tuyo, jihoafrická přílivová vlna BCUC, neworleanskej mejdan Tank and The Bangas, apel Dakh Daughters z Ukrajiny, přízračná Florence and The Machine, dobrý voodoo z Haiti od Moonlight Benjamin, nálož portugalskýho saudade ve fado od Marizy, síla čistejch hlasů San Salvador a emotivní kráska nakonec - Rosalía.