Démonická hra o trůny (Requiem: Upíří rytíř 2)

Jak asi vypadá peklo? Tuhle otázku si určitě někdy, někde, nějak položil každý z nás. Odpověď pak závisela na naší výchově a fantazii. Komiksový scenárista Pat Mills ji zhmotnil do Vzkříšení, místa, kde je všechno naruby. Čas plyne obráceně a na místech pozemských oceánů a moří jsou pevniny a místo zemí je zase voda. Většina obyvatel Vzříšení se zde probudila po své smrti na Zemi a toto peklo ovládají bytosti, které za svého života patřily k nejkrutějším. Ať už jde o Drákulu, Attilu či Alžbětu Báthoryovou. Vzhledem k Millsovu nemilosrdnému ražení a výhraněnému společenskému postoji nechybí ani záměrné kontroverze v podobě například J. Edgara Hoovera či Matky Terezy.

Do tohoto prostředí plného nenávisti, smrti, krve a všeho zlého zasadil Mills milostnou romanci mezi německým vojákem Heinrichem a židovskou dívkou Rebekou. Už na konci první knihy však bylo jasné, že situace byla výrazně komplikovanější už předtím, než se z Heinricha stal ve Vzkříšení upír jménem Requiem.

První tři kapitoly obsažené v úvodním svazku ukázaly, kde jsme se to vlastně ocitli, jak ve Vzříšení funguje nejen elementární logika, ale také vztahy a především různé animozity. Druhý třídílný svazek rozvíjí rozehrané situace, kdy na pozadí celopekelného boje o nadvládu sledujeme vývoj postmortálního vztahu mezi titulní postavou a Rebekou. Dostáváme se také mimo pekelný svět do minulosti pozemského života pekelných stvůr – ať už jde o 2. světovou válku a následné vyřizování účtů či o válečné pole, na němž se ve 13. století střetli němečtí křižáci a ruští bojaři. To vše ve vztahu k aktuálnímu dění ve Vzkříšení.

Brit Pat Mills je nejznámější tím, že spoluzakládal kultovní sci-fi antologie 2000 AD, výrazně se podílel na vzniku Soudce Dredda, vymyslel Ro-Busters, ABC Warriors či Sláina. Pro všechna jeho díla byl typický silný akcent na aktuální společenské dění, kdy nešetřil kritikou především konzervativní politiky. A tuto svou nekompromisnost na plné pecky rozvinul v Requiem. Mills se vypořádává se všemi zlostmi a démony pozemského života a pro vyjádření svých postojů našel skvostného výtvarníka.

O generaci mladší Olivier Ledroit je se svým nabubřelým, až barokním stylem skvělým parťákem pro vyprávění historek z pekla. Stránky jsou do posledního místa zaplněné explozivní akcí, ošklivostí i zlobou. Atmosféra je těžká a dusivá jako horký karamel, stroje, lodě a letouny velkolepě kombinují dřevní styl s moderními technologiemi a celková výpravnost vyráží dech.

Třináctidílné Requiem je v českém překladu těsně před svou polovinou a zatím to vypadá, že Millsovo tvrzení, že jde o „démonickou Hru o trůny“, sedí, a dokonce zmiňovaný fantasy etalon převyšuje.